Hardegg

Hééérdeg, to je ale hrad, ten Hardegg… uklouzne nepochybně nejednomu našinci při obdivném pohledu na středověký klenot, tyčící se hrdě na žulovém ostrohu nad klikatícím se tokem Dyje. Tahle řeka je hrady a zámky doslova osázena jako náhrdelník. A každý stojí za shlédnutí, každý budí zasloužený obdiv. Ať už Bítov, Cornštejn a nebo Vranov na straně české, nebo Kollmitz, Kaja či Hardegg na straně rakouské. V případě posledně jmenovaného přitom nejde jen o hrad impozantní svou architekturou, ale také historií. Ta se totiž klikatí podobně jako ta Dyje (respektive Thaya) od hodně dávné až po relativně nedávnou minulost. A jak už koneckonců napovídá umístění hradu při dolnorakouské a moravské hranici, za i pod jeho hradbami se odvíjely mnohé události, spjaté s naší vlastní historií…

*

Půdorys hradu Hardegg a rodový erb pánů von Hardegg

Prvopočátky hradu Hardegg, který tak trochu připomíná český hrad Loket, kolem něhož se rovněž podobnými zákrutami vine řeka Ohře, sahají až kamsi do přelomu 11. a 12. století. Tehdy se německý císař Jindřich III. rozhodl po zatlačení Maďarů na východ zajistit bezpečnost východních hranic Svaté říše římské na Dyji (Thaya) a Litavě (Leitha) pásmem strážních hradů. Tou dobou vznikl na místě někdejší dřevěné strážní věže i kamenný hrad Hardegg, plnící pravděpodobně úlohu pevnosti, střežící jihozápadní okraj Znojemska (současní majitelé hadu poněkud zkresleně zdůrazňují, že mělo jít o ochranu před nájezdy pohanských Slovanů, ale tou dobou už byly na území Čech a Moravy svébytné státní útvary, navíc s pražským a olomouckým biskupstvím) . Během následujících tří staletí se postupně změnil v mohutný hrad a ve 14. století se mohl chlubit sedmi branami a pěti věžemi.

*

V roce 1187 je hrad poprvé zmiňován v držení hrabat von Plain pocházejících ze Solnohradska. Ti se poté začali psát von Plain-Hardegg a po vymření rodu Babenberků se spojili s mocnými Přemyslovci. Podpořili volbu Přemysla II. Otakara za rakouského vévodu a v roce 1251 i za rakouského krále a po celý čas patřili k jeho nejvěrnějším spojencům. Otto von Hardegg se dokonce připojil k družině českého krále v roce 1255 během jeho slavného křížového tažení do Pruska.

*

Redakce –CC- v hradní kapli s rodinnou hrobkou knížat Khevenhüller-Metsch

*

Po vymření rodu Plain-Hardegg v roce 1260 přechází panství na rody Rabenswelde a Maidburg. Za Maidburgů byly dostavěny věže, obytný palác a kaple. Z dobových dokumentů přitom vyplývá, že v roce 1437 bylo na pokrytí střechy hradu spotřebováno 46 700 dřevěných šindelů…

V dalších letech přešel hrad nakrátko do držení panovnického Habsburků, kteří jej následně postoupili štýrským hrabatům Prüschenkovým. Potomci rodu dodnes vlastní nemovitosti v Dolním Rakousku a Vídni a používají přídomek Hardegg.

*

V roce 1506 byl hrad téměř zničen velkým požárem, ale hrabě Heinrich von Hardegg se rychle pustil do jeho oprav a rekonstrukce. Během 17. století se hrad dostal do vlastnictví provensálských hrabat Saint-Julien-Walsee, která přišla do Rakouska v rámci vojenské mise ve službách Habsburků.

V době obležení Vídně Turky v roce 1683 bylo na hradě ukryto stříbro z kostela v Retzu, ale to byl vojenský význam Hardeggu dávno za zenitem. V roce 1730 získal panství Hardegg, Riegersburg a Prutzendorf říšský hrabě Sigmund Friedrich von Khevenhüller, ale hrad si v následujících letch podržel už jen funkci loveckého útulku.

V roce 1755 postihla Hardegg katastrofa. Překvapivé a o to ničivější zemětřesní zdevastovalo značnou část hradu. Snad ani jeho následky by nebyly pro hrad fatální, kdyby k němu nedošlo v době, kdy Rakousko stálo na prahu nové války s Pruskem. Na opravu tak nezbývaly prostředky a hrad začal pozvolna chátrat. Když navíc v roce 1764 zničil podhradí další velký požár, svolil tehdejší majitel panství – kníže Johann Josef Khevenhüller  (podrobněji o rodu Khevenhüllerů se dočtete v části, věnované korutanskému hradu Hochosterwitz) použít zřícených částí hradu jako kamenolomu pro novou výstavbu.

*

Starobylý rakouský rod Khevenhüllerů  má v Rakousku podobný zvuk jako u nás knížecí rody Schwarzenberků nebo Lobkowiců. Prostřednictvím tzv. sňatkové politiky byl ostatně úzce provázán s řadou významných šlechtických rodů v Čechách, mj. s Fürstenberky, Kolowraty-Krakowskými, Clam-Gallasy, Chotky či Valdštejny a od roku 1733 jim patřilo například posázavské panství Komorní Hrádek.

*

Sombrero jako vzpomínka na francouzsko-rakouskou akci v Mexiku z let 1864-1867 (vlevo) a dobová ilustrace popravy císaře Maxmiliána 19. června 1867

K obnově hradu došlo až na sklonku 19. století, kdy se kníže Johann Carl Khevenhüller –Metsch rozhodl vybudovat v hradní kapli důstojnou rodinnou hrobku. Práce se rozběhly v roce 1885 podle projektu architektů Gengolfa Kaysera a Huberta Walchera a trvaly až do roku 1905. Hrad byl opraven a rekonstruován v duchu románského a gotického historismu a na stavbě se podstatnou měrou podíleli italští zedníci a kameníci pod vedením stavitele Carla Faciho z Udine. Během nich byla obnovena rovněž východní věž a rytířský sál, upomínající na účast Johanna Carla na „mexickém dobrodružství“ Maxmiliána Habsburského.

Nakládání těla císaře Maxmiliána Habsburského na fregatu SMS Novara

Johan Carl von Khevenhüller-Metsch byl jedním z Maxmiliánových pobočníků a v hodnosti plukovníka velel tzv. červeným husarům, kteří tvořili součást dobrovolnického sboru, doprovázejícího „mexického císaře“ Maxmiliána. O knížeti Khevenhüllerovi se traduje, že se z Mexika spasil útěkem a jen o vlásek tak unikl jisté popravě po boku Maxmiliána. Skutečnost však byla poněkud jiná. Možná méně dramatické, avšak o nic méně zajímavá.

Johann Carl se totiž během krátkého působení v Mexiku projevil jako nanejvýš obratný diplomat a díky svým kontaktům s mexickými republikánskými silami (jmenovitě s generálem Porfiriem Diazem, pozdějším mexickým prezidentem, jehož tuhá diktatura o mnoho let později podnítila slavné povstání Emiliana Zapaty a Pancho Villy) se mu podařilo po císařově popravě vyjednat vydání Maxmiliánova těla, které fregata Novara pod velením admirála Tegethoffa přivezla nazpět do Rakouska.

*

Hardegg v temných časech nástupu nacismu –  vlevo hajlující zástupy „zaslepených“ a vpravo  dynastické spojení rodů Khevenhüller-Metsch a Pilati v předvečer 2. světové války…

Největší chloubou Hardeggu je hradní kaple s barevným vitrážovým oknem, na kterém je zpodobněn kníže Johann Karel Khevenhuller-Metsch (*19.12.1839) a jeho manželka Eduardina, rozená hraběnka Clam-Gallasová (světlo světa spatřila tato urozená dáma v Praze 3.11.1851 a zemřela dvacet let po svém muži v istrijské Opatii). Mezi nimi jsou jejich erby a nad nimi pak postavy svatých a svaté trojice.

Oltářní reliéf pochází z rodinné hrobky původních držitelů panství – hrabat von Hardegg-Prüschenk, kteří byli protestantského vyznání.

Pod kaplí se nachází dvoupodlažní hrobka, kde jsou ve dvanácti sarkofázích a šesti dubových rakvích uloženy ostatky členů knížecího rodu Khevenhüller-Metsch. Jako první zde byl pohřben již zmíněný kníže Johann Karel v roce 1905 a po něm jeho synovec Anton Sigismund, který zastavil další obnovu hradu. Poslední pohřeb se uskutečnil v roce 1989, kdy zemřela matka nynějšího majitele – hraběnka Marie Pilati. V kapli se jednou ročně koná zádušní mše.

*

Hrad Hardegg dnes…

Hradní sbírky zahrnují kromě památek na mexického císaře Maxmiliána rovněž zbrojnici (respektive asi třetinu z původních sbírek, které přežily drancování v roce 1945) a také několik zajímavých obrazů a fotografií, upomínajících na zjitřené časy před rokem 1945. Za povšimnutí jmenovitě stojí plátno, které zachycuje hajlující davy henleinovců pod hradní věží…

*

TIP pro cestovatele:

Pokud se chystáte strávit dovolenou na Vranovské přehradě nebo blízkém okolí, nenechte si návštěvu hradu Hardegg ujít. A stačí vám k tomu kolo nebo i jen vlastní nohy – z české strany vede přes Dyji most a pak už stačí jen vyšlapat pár set metrů do kopce. Na našince jsou zde ostatně připraveni a v pokladně se bez problémů domluvíte česky. Pokud je vás víc, dostanete navrch česky mluvícího průvodce. Pokud je plno a nebo jste pouze jedno- či dvoučlenná výprava, dostanete do ruky česky psaného průvodce. Na hrad vás pustí i se čtyřnohým mazlíkem a čas, který zde strávíte, vám nikdo měřit nebude…  Nenechte se přitom zmást poněkud strohým upozorněním na webových stránkách majitelů hradu Hardegg (jistá strohost a některé nepřesnosti v historickém pojednání o hradu vznikly zřejmě poněkud rigorózním překladem)  – na panství Pilati jsou k návštěvníkům mimořádně vstřícní – a to včetně majitelů, které měla redakce -CC- tu čest poznat a pozdravit na zámku Riegersburg.

GALLERY:

123►

R A T I N G

© Ceskycestovatel.cz