Zámek velmistrů

Jsou hrady a zámky, které už jaksi na první pohled vábí pozornost většiny cestovatelů a turistů. Pak jsou hrady a zámky, které těží ze své mimořádně výhodné polohy. A pak jsou hrady a zámky, které nezdobí středověká či tudorovská gotika ani nejsou součástí metropole, a přesto patří mezi skvosty svého druhu. Jako třeba zámek Bruntál, bohatý nejen svými skvostnými architektonickými prvky či jedinečnými interiéry, ale snad ještě více svou historií, spjatou s Řádem německých rytířů…

Průčelí bruntálského zámku (vlevo) a arkády uvnitř zámeckého nádvoří (vpravo)

Když dnes vyslovíte jméno Německého řádu, devět lidí z deseti (tedy v lepším případě, já osobně se domnívám, že spíše devadesát devět ze sta) povytáhne nechápavě obočí, ani v nejmenším netušíc, o kom nebo o čem je řeč. Byly však časy, kdy Německý řád nebo v minulosti (přesněji do 20. let 20. století) také Řád německých rytířů budil přinejmenším respekt, ne-li přímo mrazení v zádech. Teutonští rytíři, jak se jim také říkalo, totiž patřili vedle templářů a johanitů mezi nejzdatnější válečníky středověku, kteří měli za sebou neuvěřitelné zkušenosti z bojů ve Svaté zemi, kteří vybojovali nespočet bitev s pohanskými Prusy, Litevci, Rusy a Poláky, a kteří po sobě zanechali na stovky mocných hradů. Měli blízko k apoštolskému stolci stejně jako k císaři Svaté říše římské a silou meče, zákulisní diplomacie i bohatství ovlivňovali chod událostí prakticky v celé středověké Evropě.

Bruntálský zámek od Slezské ulice

Rytíři Německého řádu přitom nebyli jen ozbrojení ochránci křesťanské víry, ale i zdatní špitálníci (dnes bychom řekli zdravotníci; jejich heslem bylo ostatně dodnes aktuální sousloví „pomáhat a léčit“) a v neposlední řadě také hospodáři a šiřitelé vzdělanosti. Během dvou staletí vybudovali ve východním Pobaltí stát, který neměl široko daleko rovného. Ať už jako průkopník moderních způsobů obdělávání půdy, nových technologií v řemeslné výrobě a nebo v obchodování. Jistě, nenastoloval žádný ráj na zemi. O své bohatství musel tvrdě bojovat nejen s divokou a nepříliš úrodnou bažinatou pralesní půdou, ale také se závistivými a chamtivými sousedy. Nejednou se dopustil omylu, chyby a nebo se zpronevěřil desateru. Za své hříchy však platil jako kdokoliv jiný.

Bruntálský zámek nezapře velkorysý přístup velmistrů německého řádu při jeho barokní přestavbě a výzdobě

Je s podivem, že tento řád, o jehož bohatství kolovaly na přelomu 14. a 15. století neuvěřitelné legendy (jako například, že jedna z věží hradu Malbork byla až po strop naplněna zlatem), a který zanechal i svou výraznou stopu na našem území, se dočkal takového zapomnění. Inu, lidská paměť bývá krátká. Přitom čeští králové z řad Přemyslovců i Lucemburků byli významnými spojenci německých rytířů a tzv. česká balej (dnes bychom řekli provincie) patřila v soustavě řádových balejí, rozprostřených od Sicílie až po Finský záliv, od Lamanšského průlivu až po Egejské moře, k těm nejvýznamnějším.

Nejstarší a nejvýznamnější řádové komendy na českém území se přitom nacházely v Opavě a jejím okolí. Byly založeny už za Přemysla Otakara I. a svůj vliv a význam si zachovaly až do minulého století. A město Bruntál se svým zámkem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie patří k nejvýznamnějším památkám na působnost řádu ve střední Evropě.

Jezírko v zámeckých zahradách

Bruntálský zámek se dostal do rukou Německého řádu a jeho velmistra v roce 1621 jako konfiskát po pánech z Vrbna, kteří se angažovali ve stavovském odboji. Řád za zámek zaplatil 200 tisíc zlatých, a to navzdory skutečnosti, že velmistrem řádu byl tehdy bratr císaře Ferdinanda II. arcivévoda Karel. Inu dobré účty dělali tehdy přátele i mezi rodinnými příslušníky. Navíc členové řádu sami na vlastní kůži poznali, jaké to je, angažovat se ve věci, která skončila nezdarem. V době, kdy řád kupoval Bruntál, byla jeho pobaltská říše už jen věcí vzpomínek. Po bitvě u Grunwaldu v roce 1410 následoval pozvolný úpadek teutonského panství v Pobaltí a řád se nakonec musel uchýlit pod křídla Svaté říše římské.

*

Vznik bruntálského zámku sahá do poloviny 16. století, kdy byla zahájena zásadní přestavba středověkého hradu na reprezentativní zámecké sídlo. Majiteli bruntálského panství byli tehdy pánové z Vrbna a do počátku 17. století dali vzniknout skutečně výstavnímu objektu, který byl schopen hostit stejně tak císaře Rudolfa II. jako jeho nástupce Matyáše a nebo „zimního krále“ Fridricha Falckého. Na sklonku druhé dekády 17. století se však panství zadlužilo, takže jeho pobělohorská koupě Německým řádem nebyla zase až bůhvíjaké terno.

Pohled na kachlová kamna v zámecké knihovně (vlevo) a lovecká zbrojnice (vpravo)

Celkovou situaci panství komplikovala i mezinárodní situace. Evropa stála na prahu vleklého konfliktu z něhož se posléze stala třicetiletá válka a už v roce 1626 vzali Bruntál útokem dánská vojska. A přestože byli o rok později vytlačeni císařskými jednotkami, v roce 1642 obsadili město i se zámkem pro změnu Švédové.

S prvními opravami zámku započal v roce 1652 Augustin Osvald z Lichtenštejna, ale teprve za velmistra Jana Kašpara z Ampringenu se podařilo zajistit narušenou statiku objektu. Ampringen se také zapsal do historie bruntálského panství podporou řemeslné a průmyslové výroby (např. zakládáním železných hamrů, tavících pecí, bucharů a obytných domů) a částečným uvolněním poddanství.

Další stavební práce postupovaly jen pozvolným tempem. Nejprve je přerušily války a dědictví rakouské, v druhé polovině 18. století zase sedmiletá válka. Se zásadní přestavbou bruntálského zámku bylo započato v roce 1761 a po dokončení hrubých prací v roce 1769 následovala umělecká výzdoba interiérů.

Touto přestavbo získal zámek dnešní podobu: stojí na půdorysu ve tvaru tupoúhlého trojúhelníka s mírně zaoblenou přeponou průčelí. Průčelí podobně jako severní křídlo zámku má ozdobnou fasádu, členěnou pilastry, zatímco západní křídlo je hladké. Nádvoří je mnohem členitější, malebně oživeno patrových arkád, přerušených pouze štíhlou věží s barokní helmicí a schodišťovým traktem.

Zámecký park

Bohatě vybaveným interiérům vévodí zejména zámecká knihovna, založená v roce 1801 velmistrem Antonínem Viktorem d’Este. Byla umístěna v původní jídelně v severním nároží prvního patra a po dobu řádové správy zde bylo postupně shromážděno 23 tisíc svazků!

V roce 1806 bylo přeneseno sídlo velmistra Řádu německých rytířů do Bruntálu, zatímco ve Vídni zůstala soustředěna hospodářská správa.

K další významné proměně zámku, která však nenarušila jeho barokní ráz, došlo za velmistra arcivévody Evžena. V sousedství audienčního sálu tak byl například zřízen kapitulní sál s portrétní galérií velmistrů řádu, v severozápadním křídle lovecká zbrojnice a na nádvoří byla vybudována efektní kašna z původních renesančních dílů. Rozšíření se dočkal také zámecký park, který byl upraven v anglickém stylu se sallou terrenou. O tom, jaký význam hrál Bruntálský zámek v životě velmistra Evžena svědčí i významné obohacení zámecká galérie, do níž byly mimo jiné svezeny obrazy z Evženových sídel v Innsbrucku a Salcburku a z pevnosti Hohenwerfen (např. jen v roce 1895 došla do Bruntálu zásilka 92 obrazů ze Salcburku). Díky tomu vznikla v sídle velmistrů v Bruntále jedna z nejvýznamnějších obrazových sbírek na Moravě, která svým rozsahem i kvalitou předčila pověstnou sbírku olomouckých arcibiskupů!

Hudební salónek a ložnice

Po první světové válce a vzniku Československé republiky byla na základě zákona o konfiskaci habsburského majetku uvalena na zámek a řádové statky státní správa, ale později Mezinárodní soudní dvůr v Haagu rozhodl majetkové spory mezi ČSR a řádem ve prospěch řádu. V té souvislosti se řádu vrátila značná část zemědělské půdy, lesů i průmyslových podniků. Dnes už jen málokdo ví, že navzdory tahanicím o majetek řád v době ohrožení Československé republiky na sklonku 30. let v letech 1936-1938 poskytl československé armádě jako zázemí zámek v Hrabyni a veškeré hájenky v pohraničním pásmu a bezúplatně přispíval dřevní kulatinou na opevňovací práce…

Zámecký park a salla terrena

Po záboru Sudet na podzim 1938 byl rozhodnutím říšských úřadů Německý řád zrušen a jeho statky převzala nacistická správa, jejímž sídlem se stal bruntálský zámek. Po roce 1945 přešel zámek do vlastnictví československého státu, ale oproti válečným letům si moc nepolepšil. Zpočátku sloužil nejrůznějším úřadům a později se zde usídlila posádková správa. Teprve v roce 1958 bylo rozhodnuto, o jeho určení kulturním účelům a v roce 1960 byl zpřístupněn veřejnosti. Od té doby probíhaly a dodnes probíhají na zámku dílčí opravy a rekonstrukce, ta současná (2010) je zaměřena na obnovu vzácných nástěnných maleb a fresek.

GALÉRIE:

1234►

© -CC-