Trinquier, jmenuji se Richard Trinquier!

Richard Trinquier – lékař a starosta městečka Wissous

 (Francie 2014) V našich zeměpisných šířkách jméno Trinquier asi nikomu moc neřekne. A pokud ano, budou to lidé s širším historickým povědomím a nebo důstojníci paradesantních jednotek. Ti totiž z manuálů jednoho z nejslavnějších velitelů francouzských výsadkářů těží dodnes, obzvlášť pak na svých zahraničních misích. Řeč je o plukovníkovi Rogeru Trinquierovi, o jehož dramatických životních osudech za 2. světové války, v Indočíně a Alžírsku pojednává mimo jiné kniha Špinavá válka 2. – Alžírsko 1954-1962. Nicméně na tomto místě vám chceme představit Richarda Trinquiera, lékaře, komunálního politika a syna slavného colonela.

* Wissous se prezentuje jednak jako město solidarity a dialogu a jednak moderním multifunkčním  kulturním centrem Saint-Exupéry

 Dnes 65letý Richard Trinquier se sice vydal na jinou profesní dráhu než jeho otec, nicméně jeho podobu ani geny rozhodně nezapře. V letošních komunálních volbách byl po šestileté pauze opětovně zvolen starostou malého města Wissous v departementu Essone v regionu Île-de-France, které v současnosti čítá něco málo přes 6 tisíc duší.

Richard Trinquier strávil dětství po boku otce a matky ve Vietnamu, odkud se jako devítiletý dostal do Francie a teprve tam se začal učit francouzsky. Dnes pracuje přes den v nemocnici  jako anesteziolog a teprve když po službě odloží lékařský plášť, začíná mu další – tentokrát starostenská – směna. Lékařské praxe alespoň na částečný úvazek se odmítl vzdát z prostého důvodu. „Abych se z politiky nezbláznil a neztratil kontakt s životní realitou,“ říká nad skleničkou rubínového vína. „Jsou věci, a politika mezi ně patří, od nichž si musíte udržet odstup, aby vás nepohltily.“

Než se pustil do politiky, věnoval se přitom hodně sportu. Zúčastnil se motocyklových závodů, stal se držitelem světového rekordu v paraglidingu a dodnes si rád zařídí některé z aut ze své malé soukromé sbírky.

Nedávno na sebe nicméně upoutal pozornost médií, když vyzbrojen městskou vyhláškou vyvedl z koupaliště dvě zahalené muslimky. Vykoledoval si za to žalobu u správního soudu ve Versailles, nicméně svůj postoj neoblomně hájí: „Je to o míře udržování veřejného pořádku. Rozhodli jsme se u nás pro sekularismus, tak to musí platit pro všechny.“

V jeho starostenské kariéře to však nebyl jediný konfliktní okamžik. Už za svých prvních dvou mandátů v letech 1998-2008, které získal za UMP (Union pour un mouvement populaire; Unie pro lidové hnutí), se rozhodl prostřednictvím vyhlášky (zákon tehdy ještě neexistoval) vyzbrojit před hrozbou nepokojů, které se tehdy šířily Paříží a ohrožovaly na majetku a na životech i malé Wissous, městskou policii revolvery Magnum 357 a brokovnicemi. Byl z toho poprask a pan starosta vzpomíná, jak se o něm šířilo, že on sám byl odzbrojen tehdejším ministrem vnitra. V roce 2004 se mu nakonec navzdory stále chybějícím právním normám podařilo s pomocí poslance za departement Essone vybavit své policisty alespoň tasery.

*Krásně zrestaurovaná budova městské knihovny

 Zajímavý byl jeho vztah s otcem. Ačkoli se synové dost často vůči otcům, s nimiž se kvůli jejich profesnímu vytížení vidí jen velmi zřídka, vymezují, Roger s Richardem si rozuměli. A toto vzájemné souznění se dodnes projevuje nejen v přetrvávajícím obdivu k otcovým válečným zásluhám ale i postojům a tradicím, které colonel Trinquier až do své tragické smrti v roce 1986 zastával a reprezentoval. Proto také syn vzdává pravidelně hold OAS (Organizace tajné armády) a v prosinci 2004 se dokonce pokusil prosadit pojmenování jedné z ulic po generálu Salanovi, jedné z vůdčích postav této organizace. „Nakonec jsem to ale vzdal, aby z toho nebyl skandál,“ podotýká s trpkostí v hlase. Nicméně si neodpustil složit hold alespoň památce podplukovníka Jean-Marie Bastien-Thiryho, který stál za nezdařeným atentátem na de Gaulla v srpnu 1962. Důvod pro toto gesto měl přitom jasný: „Na gaullisty a události v Alžírsku sdílím plně otcův názor – byl to de Gaullův podraz!“

Rozhořčení, které z něho dodnes zjevně nevyprchalo, dokládá i další historka: „Kvůli téhle zradě jsem od 19. března 1962 (datum podepsání dohod mezi Francií a alžírskými mudžáhedíny z FLN v lázních Evian) přestal pít evianskou minerálku…“

Člověk by tak řekl, že bude určitě příznivcem Národní fronty (FN), kterou založil někdejší spolubojovník a přítel jeho otce Jean-Marie le Pen. Tuto politickou orientaci mu ostatně podsouvají i jeho oponenti. Richard Trinquier nicméně vrtí hlavou: „FN není můj šálek čaje.“ A to navzdory příhodě z roku 2005, kdy – jak s úsměvem ve tváři líčí – vmetl před plnou radnicí ohromeným opozičním radním do tváře své nejhlubší přesvědčení: „Dobrý komunista je mrtvý komunista…“

Zatímco u nás by se za podobná slova navzdory zákonu o zločinnosti komunistického režimu musel z radnice nepochybně poroučet, ve Francii, která má jinak momentálně socialistickou vládu i prezidenta, si už soudruzi s hvězdou a vercajkem ve znaku mohou v takovém případě stěžovat leda v nádražní úschovně…

*Plukovník Roger Trinquier (vlevo jako voják v Alžírsku, vpravo v civilu), jehož odkazu se jeho syn nemíní zpronevěřit

 Oč méně je mu blízká organizace, nad jejíž činností dodnes bdí po celém světě zpravodajské oko kremelských hosudarů, a jejíž zvrácenou stránku prohlédl už jeho otec, o to více se starosta Trinquier věnuje své obci a jejím problémům. A na rozdíl od jiných politiků, kteří raději po větru nebo po proudu, se nebojí kvůli tomu postavit i většinovému mínění. V roce 2007 se tak například rozhodl zabavit opuštěnou továrnu a zrekonstruovat ji na ubytovnu pro romské obyvatele. A současně s tím jim z městského rozpočtu poskytnout vodu, jídlo, léky. „Existuje jedna věc, s kterou hluboce nesouhlasím a kterou naprosto odmítám,“ říká starosta, „ a tou je jakákoliv forma rasismu!“

Ve volbách v roce 2008 mu byl možná i tenhle skutek přičten k tíži. Se soužitím s „méně přizpůsobivými občany“ máme koneckonců své zkušenosti i u nás stejně jako s „přízní“ některých hospodských voličů, pro které jsou podobná témata krajně nepříjemná, ne-li přímo odpudivá. Nicméně v těch letošních volbách, kdy Richard Trinquier kandidoval na nezávislé pravicové kandidátce „Wissous pro vás“, mu po šestiletém „socialistickém“ experimentu dali voliči opět důvěru. A nikoli zanedbatelnou. V komunálních volbách drtivě převálcoval levicovou konkurenci „Wissous především“ (bývalý starosta Régis Roy-Chevalier) a „Nový impuls pro Wissous“ (Evelyne Bague-Van Besienová) poměrem 22:6:1!

 © -CC-