Když se dnes někoho zeptáte, koho nebo co si představí pod pojmem terorismus, nejspíše se mu vybaví obávaná islamistická organizace Al-Kajda a pokud trochu zaloví v pamětí, tak ještě možná 11. září 2001. Ti starší nebo sečtělejší si pak asi vzpomenou na operaci Entebbe z roku 1976 a nebo na tragédii na mnichovské olympiádě v létě 1972. Ve skutečnosti by se podobných teroristických pomníčků našly stovky, ne-li tisíce. Nicméně co tyto chmurné vizitky lidské intolerance a krvavého násilí spojuje, je jejich zhusta islamistický původ. Mnoho dnešních lidí, unavených zprávami o obětech teroristů, pak zhusta podléhá nejrůznějším teoriím a tvrzením, že terorismus je produktem současné americké a izraelské politiky na Blízkém a Středním východě a více či méně zaslouženou odvetou za ni. Nakolik je kdokoliv oprávněn vykonávat jakoukoliv mstu, ať už zdánlivě oprávněnou a nebo zcela vykonstruovanou na nevinných civilistech z řad seniorů, žen a školáků, nechť si zodpoví každý sám.
Každopádně kořeny islamistického terorismu jsou mnohem hlubší a starší než jak by sváděl k úvaze třeba palestinsko-izraelský konflikt. Navíc se probouzely v zemi, kterou si dnes s terorismem spojuje už jen málokdo. A přitom právě ona vznikla z ideologie bezskrupulózního terorismu a teroristického způsobu boje, vydávaného kdysi za národně-osvobozenecký zápas, ale ve skutečnosti postihující ty nejbědnější z bědných a nejubožejší z ubohých. Z boje, který byl do značné míry financován ze sprostých loupeží a výpalného, vymáhaného na vlastních lidech z řad obyčejných muslimů. Touto nešťastnou zemí, která válčila nejprve osm let s terorismem a poté ještě další řadu let s jeho následky, se stalo Alžírsko. A právě letos tomu bude šedesát let od okamžiku, kdy šílené vraždění nevinných Alžířanů jinými Alžířany odstartovalo jednu z nejodpudivějších válek druhé poloviny 20. století. Země, která už v minulosti proslula divokou krásou své přírody stejně jako pohnutou historií, byla uvržena do konfliktu, který nemohl mít vítěze, ale jen poražené.
Jeho podhoubí, vzniku a vývoji v prvních letech je věnován první díl nejnovější publikace z nakladatelství Ceskycestovatel.cz, nesoucí příznačný název Špinavá válka 1. (Alžírsko 1954-1962). Není to zrovna hezké čtení a určitě se nehodí listovat jeho stránkami před spaním. Dává totiž slovem i obrazem nahlédnout, jak se islamistický terorismus nejen formoval, ale k jakým dodnes používaným prostředkům se od počátku své zvrácené formy sebeprezentace uchyloval. Jako sugestivní svědectví o problémech střetů kulturně a nábožensky různě orientovaných civilizací současného světa však současně vybízí k zamyšlení, jak se s těmito problémy popasovat, abychom tuto planetu předali ve zdraví i dalším generacím našich potomků.
Pozn.: V textu je záměrně používán termín islamistický a nikoli islámský. Islámské může být náboženství, umění, zvyklosti, ale ne terorismus. Ten se pouze na islám odvolává asi jako kdysi Hitler na socialismus, Stalin na marxismus-leninismus a nebo dnes Putin na křesťanství.