Sedlčansko

O „Sedlčansku“ jako historickém kraji jsem se poprvé dočetl v historické detektivce Zločin na Zlenicích hradě od Radovana Šimáčka. A když jsem si tento příběh osvěžil v dnes už pozapomenuté televizní adaptaci s Jaromírem Hanzlíkem a Petrem Kostkou v hlavních rolích, pochopil jsem, že se vedle Posázaví jedná o další významný „středočeský“ region, který se podstatnou měrou spolupodílel na vytváření pestré mozaiky české středověké historie. A romantika tomuto koutu Čech rozhodně nechybí dodnes.

Stačilo však pouhé půlstoletí a Sedlčansko přišlo o všechen svůj nesporný esprit a stalo se tuctovým provinčním regionem. A přece se jedná o kraj, který je tak typicky „český“ (vždyť jen nedaleko odtud – na Neveklovsku – se točila legendární Vesnička má středisková „oscarového“ režiséra Jiřího Menzela). S mírně zvlněnou a dosud obstojně zalesněnou malebnou krajinou, nesoucí pozitivní i negativní stopy soužití přírody s člověkem.

Sedlčanský region můžete vymezit jednak tokem Vltavy mezi Orlickou a Slapskou přehradní nádrží na západě, jednak silnicí první třídy E55 na východě, a dále Neveklovskem na severu a Milevskem na jihu. A milovník dějin stejně jako přírody zde najde ode všeho něco. Nezaměnitelný otisk historie v podobě hradů, kostelů a nejrůznějších pamětihodností, stejně jako přírodních zajímavostí, nejen uchovaných navzdory po staletí působící lidské činnosti, ale mnohdy naopak právě s jejím přičiněním zmnožených a nově vytvořených.

Vydáte-li se od Sedlčan na jih kolem Vysokého Chlumce s hradem a pivovarem, dorazíte do městečka Petrovice s barokním zámečkem a barokně upraveným kostelem. Co však činí tento kout Sedlčanska výjimečným, je několik přírodních zajímavostí.

Tou první je tzv. Husova kazatelna – mohutný viklan ve skupině granodioritových balvanů. Za svůj název vděčí tomu, že zde údajně kázal Mistr Jan. Dnes toto místo a jeho okolí nabízí nevšední přírodní scenérii s pestrou faunou a flórou.

A jen nedaleko odtud čeká překvapení v podobě Divišovy jeskyně. Jedná se celý systém podzemních chodeb a slují, který vznikl někdejší důlní těžbou a dnes slouží speleologům jako cvičný terén.

Cestou po Sedlčansku samozřejmě nemůžete opomenout Vltavu. Na svém zdejším – středním – toku má už díky přehradním nádržím charakter mocné a široké řeky. Okolní zvlněná krajina ji však stále nutí vytvářet malebné zákruty a z mnohdy strmých svahů a skalních ostrohů nabízí naprosto úchvatné panorama.

Pokud si chcete užít příjemné pěší procházky v kombinaci s atraktivními výhledy, mohu doporučit značený okruh nedaleko Větrova. Jedná se o nevelkou osadu na dohled mohutné betonové hráze Orlické přehradní nádrže. Zeleně značená stezka míří lesem a loukami severně kolem vrchu Na Altánku (516 m n.m.) a vede vás polními a lesními cestami místy, které samy o sobě skýtají nespočet příjemných rozhledů do krajiny. Když se pak před obcí Zduchovice stočíte doprava, ocitnete se skalním hřbetem, který zde lemuje tok Vltavy. Ta se pod orlickou hrází rychle stáčí do efektního esíčka a v ranním nebo odpoledním slunci nabízí jedinečné záběry.

Na problém narazíte, pokud se budete chtít v okolí někde osvěžit či posilnit. Za první republiky byl tento kraj plný zájezdních hostinců, ale když jsme se pokoušeli před nedávnem najít pod orlickou hrází v Solenici nějaký restaurant či motorest, natrefili jsme toliko na noční šantán… Odkud bere klientelu, ví pánbůh. A o mnoho lepší to nebylo ani podél řeky cestou do Kamýku. Až teprve na příbramsko-sedlčanské silnici č.18 máte šanci objevit solidní „občerstvovnu“.

*

GALÉRIE:

12►

© Ceskycestovatel.cz