Schubertův kostel – Vídeň

Kostely zpravidla nosí jména významných světců a nebo církevních symbolů. U našich jižních sousedů ve Vídni však při troše dobré snahy najdete kostel, pro který se ujalo pojmenování po slavném rakouském skladateli Franzi Schubertovi.

*

Jako milovník staré hudby a – snad mi to pacifisticky orientovaní spoluobčané odpustí – také vojenských maršů, mám s Franzim spojen (tedy mimo jiné) jeho slavný vojenský pochod. Nádherná, rytmická a přitom melodická muzika klasického ražení, kterou z poslechu zná asi nejeden našinec, ale ne každý si ji spojí právě se Schubertem. Jenže se jménem slavného vídeňského skladatele jsou spojeny i duchovní skladby jako mše (například mše č. 4 C dur, mše č. 5 As dur a vůbec asi jeho nejznámější Deutsche Messe) a žalmy…

*

Varhany v lichtentalerském farním kostele Čtrnácti pomocníků v nouzi

Franz Peter Schubert (*31. ledna 1797-^†19. listopadu 1828) patří k typickým představitelům uměleckého světa, kteří prožili sice krátký, ale o to intenzivnější tvůrčí život. A nejen tvůrčí. Ne každý asi přitom ví, že Schubertovy kořeny sahají do českých zemí. Jeho otec Franz Theodor, který byl ředitelem školy,  pocházel z obce Vysoká na severní Moravě, a matka Elizabeth Vietzová, zaměstnaná jako kuchařka u vídeňské rodiny, se narodila ve Slezsku ve Zlatých Horách.

Franz pocházel ze šestnácti (!) sourozenců a jeho otec ho už od pěti let vedl k hudbě. Sám ho učil hře na housle a od sedmi let se Franz učil u Michaela Holzera, kapelníka v lichtentalerském farním kostele. Díky svému hlasu byl Franz v říjnu 1808 přijat do dvorní vídeňské kapely, kde poznal spoustu svých pozdějších přátel.

Už v raném věku projevil i skladatelské nadání a v roce 1810 zkomponoval jedno ze svých prvních děl – klavírní fantazii G dur pro čtyři ruce, po níž v dalším roce následoval smyčcový koncert, další fantazie v g moll, písně a další skladby. V roce 1816 se začal učit u Antonia Salieriho a složil svou první operu Des Teufels Lustschloss. V témže roce se však také neúspěšně ucházel o místo kapelníka v Leibachu (dnešní Lublaň) a kvůli komponování se vzdal i místa učitele. Od té doby se datuje jeho značně problematické protloukání životem, kdy byl z valné části odkázán na pomoc přátel. Stálé místo neměl, skladby mu tehdy ještě nikdo nechtěl vydat a sporadická veřejná vystoupení mu také mnoho nevynesla.

V roce 1818 získal Schubert poprvé přechodné angažmá v Uhersku u rodiny hraběte Johanna Carla Esterházyho, jmenovitě na jeho statku Zseliz (dnes slovenské Želiezovce v Nitranském kraji). Znovu se sem vrátil v roce 1824 a složil zde pro mladou komtesu Caroline Esterázy několik písní a klavírní Melodie Hongroise.

Od roku 1822 se však Schubert začal potýkat také se zdravotními problémy. Během pobytu v nemocnici na podzim 1823 u něho bylo vedle psychických potíží údajně diagnostikováno i venerické onemocnění (pravděpodobně syfilis). Na sklonku života se Schubert konečně dočkal publikace svých skladeb a v březnu 1828 i prvního veřejného koncertu. V listopadu, kdy pobýval u svého bratra Ferdinanda, však u něj propuklo horečnaté onemocnění a po dvou týdnech skladatel ve věku pouhých jedenatřiceti let zemřel. Podle všeho na akutní infekční onemocnění, nejspíše tyfus abdominalis.

*

Lichtentalerský římskokatolický kostel, v jehož sousedství se narodil Franz Schubert a kde začal objevovat své hudební nadání, leží ve vídeňské čtvrti Alsergrund mezi Lichtentalerskou a Reznickovou ulicí, jen pár kroků od nádraží Franze-Josefa. Vznik kostela se datuje do přelomu 17. a 18. století, kdy bylo na dohled habsburské metropole založeno předměstí Lichtental (někdy se píše Lichtenthal).

Ačkoli bývalo dobrým zvykem, stavět mezi prvními objekty nových osad právě kostely, v Lichtentalu dali přednost pivovaru, který pak musel nějaký čas sloužit místním věřícím k bohoslužbám.

*

Mezi námi – lichtentalerští chodili na mše a ke zpovědi prostě a jednoduše do hospody, kde se mezi jednotlivými církevními obřady uvařila i nějaká ta várka chmelového moku. Hospoda však nezní zrovna slušně, natož vznešeně, a proto v kronikách narazíte na alespoň neutrálně znějící výraz pivovar.

*

Teprve v roce 1712 vznikla uprostřed nové osady kaple svaté Anny a ještě v témže roce byl položen základní kámen kostela, za jehož architekty jsou považováni Johann Lucas Hildebrandt a Andrea Pozzo. Farní kostel byl dokončen v roce 1714, ale teprve v roce 1730 byl v takovém stavu dokončení, že mohl být zasvěcen Čtrnácti svatým pomocníkům v nouzi.

*

Kazatelna a oltář

 Pokud nejste zrovna dvakrát zběhlí v církevních zvycích, Pomocníci v nouzi (Akátius, Barbora, Blažej, Kateřina Alexandrijská, Kryštof, Cyriak, Diviš, Erasmus, Eustach, Jiří, Jiljí, Markéta Antiochijská, Pantaleon, Vít) mají ve svém referátu přímluvu ohledně nejrůznějších lidských strázní, ale ponejvíce nemocí. Jejich původ se datuje do 14. století a dává se zpravidla do souvislosti s pandémií černého moru.

*

Jednou z nejcennějších součástí kostela jsou varhany z roku 1738 a oltář, který navrhl dvorní architekt Ferdinand von Hohenberg. V roce 1773 u příležitosti půlstoletého výročí založení farnosti pak kostel ozdobil velký oltářní obraz od Franze Antona Zollera. Jedinou „pihou na kráse“ zůstávalo torzo jedné ze dvou věží, které se dočkalo svého dokončení v roce 1827.

FOTO © -CC-