Pevnost KNIN

S praktickým užíváním středověkých hradů nebo barokních pevností si zpravidla spojujeme dobu jejich vzniku. V Evropě nicméně existuje hradní pevnost s mimořádně pestrou historií, která sloužila válečným účelům ještě v éře mobilů a počítačů v 90. letech minulého století!

*

Impozantní citadela, tyčící se na vysoké skále nad městem Knin

 Pevnost Knin se vypíná nad stejnojmenným městem, které bylo v raném středověku sídlem chorvatských králů a biskupů. Díky své strategické poloze na vnitrozemské obchodní stezce z jižního Balkánu a dalmatského pobřeží do centrálního Chorvatska a Bosny hrálo v dějinách Dalmácie významnou roli. O jeho ovládnutí proto usilovali stejně tak uherští panovníci jako Benátčané, Turci a po nich Rakušané a Francouzi, aby se o ně nakonec porvali Srbové s Chorvaty. A právě na ochranu města před vnějšími ataky byly už v 9. století položeny základy pevnosti, která se časem rozrostla na jednu z největších v celé Dalmácii.

Pro její stavbu byl využit bezmála půl kilometru dlouhý strmý hřeben Spas (Spasitel), vypínající se sto metrů nad městem (celková nadmořská výška činí 345 metrů), na němž postupně vznikly severní, střední a jižní hrad, propojené navzájem dřevěnými padacími mosty, které se v případě krajního ohrožení daly snadno strhnout.

*

Pevnost je protkána labyrintem chodeb

 Ve 14. století už pevnost tvořily dva hrady, z nichž větší – citadela Lab (Castro Lab) – sloužil k ubytování vysokých činitelů včetně biskupa a župana, zatímco menší hrad plnil ryze obrannou roli. V době rostoucího ohrožení Evropy osmanskou říší bylo opevnění dále rozšířeno, nicméně v bitvě s osmanskými armádami na Krbavském poli v roce 1493 zahynulo na 10 tisíc chorvatských bojovníků, což byla ztráta, která se v tehdejších časech nedala jen tak nahradit. A tak když Turci na jaře 1522 oblehli kninský hrad, obránci se dlouho neudrželi a už 29. května kapitulovali.

*

Knin na kresbě z roku 1699 a dobové ztvárnění bitvy Chorvatů s Turky na Krbavském poli v roce 1493

 Po vytlačení Turků se v roce 1688 města a pevnosti zmocnili Benátčané, kteří také pořídili první přesné zaměření a nákresy pevnosti. Ti následně pevnost rozšířili a zásadně modernizovali, aby mohla čelit novodobým palným zbraním.

Zůstalo nicméně jen u barokních bastionů. Ještě koncem 18. století totiž vyšel tento druh pevností z módy a dnešní vzhled pevnosti tak pochází až na dílčí drobnosti z roku 1711. Jenže namísto turisty z celého světa obdivované památky čekal na sklonku 20. století pevnost osud, jaký by nečekal ani ten největší skeptik či pesimista.

*

Válka, která v v letech 1991-1995 zachvátila rozpadající se Jugoslávii, byla totiž nechutná způsobem, jaký si Středoevropan, odkojený pivem a bůčkem a posluhováním kdejakému okupantovi, nedovede představit ani ve snu.

Pro Knin nastalo nejtemnější období hned na začátku války v letech 1991-1992, kdy se města zmocnili Srbové a zahájili etnické čistky. Hlavní postavou bojů o Knin se tehdy stal srbský kapitán Dragan, jehož jméno se stalo symbolem neskutečných zvěrstev podobně jako v případě dalších válečných zločinců Arkana, Mladiče nebo Karadžiče.

*

Tenhle nevelký chlapík spatřil světlo světa 12. prosince 1954 v Bělehradě jako Dragan Vasiljkovič, ale záhy přišel o otce a když mu byli tři roky, opustila ho i matka, která se s dvěma dětmi z druhého manželství přestěhovala do Austrálie. Nezletilý Dragan nakonec našel útočiště u jistého Dragutina Filipoviče a ve třinácti letech se mu podařilo odjet za matkou k protinožcům.

Zleva: ostřelování pevnosti Knin srbskými jednotkami a ruští žoldáci z jednotky srbského velitele Aleksiče (dole uprostřed s vousy), kteří se nechvalně „vyznamenali“ během obležení Sarajeva

 Poprvé se dostal do konfliktu se zákonem za krádeže a překupnictví , podruhé za týrání žen a jejich nucení k prostituci. Vyfasoval deset let, ale nakonec si odseděl jen část, když přijal nabídku ke službě u australského záložního vojska. Tady se mu dostalo poměrně precizního výcviku, který následně zužitkoval jako vojenských instruktor a žoldák v Africe a Jižní Americe. Podle některých zdrojů se v té době podílel i na obchodu se zbraněmi. Po návratu si tak za získané prostředky mohl pořídit v Melbourne drahou jachtu, na níž ještě jako mladý kluk drhnul za pár šupů palubu.

Každá válka je krutá, ale ty balkánské se navíc vyznačují nechutnostmi, které se zde rozšířily za osmanské nadvlády; vpravo jedna z obětí Srby ovládané kninské mučírny

 Koncem 80. let minulého století se pokusil provozovat jachtařský přístav a založit leteckou společnost, ale lidem jeho druhu není poctivá podnikatelská abeceda dvakrát srozumitelná. A tak se po vypuknutí války v Jugoslávii rozhodl vrátit k „osvědčenému řemeslu“ a pod záminkou pomoci své vlasti se chopit zbraně a za žold vést „spravedlivý boj“ za větší Srbsko. Při té příležitosti „Frankie“, jak se Draganovi také přezdívalo, dokonale uplatnil své předchozí zkušenosti a organizační talent a během srbské agrese proti Chorvatsku zformoval speciální paravojenskou jednotku červených baretů ve službách tzv. Republiky Srbská Krajina. Dragan pro její příslušníky vymyslel i označení „Knindžas“ podle slovního spojení názvu města Knin, kde jednotka převážně operovala, a tehdy populárních bojovníků ninja. Později byli „Draganovci“ přesunuti do Srbska, kde působili jako jednotka pro zvláštní operace…

Jedna z nejtemnějších postav balkánské války z let 1991-1995 kapitán Dragan, celým jménem Dragan Vasiljkovič; vlevo coby spokojený  velitel srbských „Knindžas“, uprostřed coby spokojený golfový trenér a vpravo coby neméně spokojený válečný zločinec na australském odpočinku po zamítnutí chorvatské žádosti o jeho vydání

 Ještě předtím však tahle banda obsadila kninskou pevnost, z níž učinila obávaný koncentrák a mučírnu pro zajaté Chorvaty. Plenila a ničila objekty civilní státní správy, organizovala přepadení policejních stanic v obci Glina a předměstí Jukinac a mezi jejich oběťmi figuruje i jeden zahraniční novinář. Nejhorší chvíle však zažívali zajatci v pevnosti Knin. Jak uvedl jeden ze šťastlivců, kteří odtud po 80 dnech vyvázli v rámci výměny zajatců, Velibor Bračič, jako třiadvacetiletý byl spolu s třemi dalšími kolegy zajat. Draganovi muži je hodili do smrduté jámy a ve dne v noci je bili a kopali, přičemž používali pěsti, gumové obušky i pažby zbraní. Nejvíce přitom“zpracovávali“ oblast ledvin, což se později projevilo v trvalých zdravotních následcích. A když se náhodou rozhodli některého ze zajatců „odvézt do nemocnice“, vyvedli ho z cely místo k sanitce k hradbám a shodili dolů s vysvětlením, že byl zabit při útěku. Mučili je rovněž elektrickým proudem, hladem a žízní. V rámci psychického nátlaku je pak nutili donekonečna zpívat srbské nacionalistické a šovinistické písničky.

Dragan po svém druhém zatčení australskou policií a coby už nespokojený válečný zločinec s vyhlídkou na válečný soud ve Splitu

 Po válce se v roce 2003 Dragan objevil jako svědek v procesu se Slobodanem Miloševičem v Haagu, ale to už mu kvůli chorvatskému vyšetřování jeho válečné minulosti začínala být evropská půda horká, a tak se vrátil opět do Austrálie, kde si změnil jména na Daniel Snedden. Začal se živit jako golfový trenér, ale Chorvaté mu byli na stopě a v roce 2006 ho zatkla v Perthu australská policie. Tímto okamžikem však teprve započala úporná právní bitva o Draganovo vydání. Tomu se nakonec s pomocí advokátů a vydatného lobování srbské diaspory podařilo dosáhnout propuštění a dokonce na čas zmizet. V roce 2010 ho však australská policie objevila a zadržela na jachtě, s níž hodlal opustit „nezdravé australské podnebí“, a v srpnu 2015 bylo australským Federálním soudem definitivně rozhodnuto o jeho vydání do Chorvatska, kde by měl stanout před soudním tribunálem ve Splitu.

*

Generál Ante Gotovina, který pro Chorvatsko zachránil Dalmácii, jako hrdina operace Oluja a s prvním chorvatským prezidentem Franjo Tudjmanem (1 a 2) v pevnosti Knin; Gotovina byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu po skončení konfliktu obviněn z válečných zločinů a po svém zadržení odsouzen na jaře 2011 ke 24 letům vězení, nicméně už v listopadu následujícího roku jej tribunál v odvolacím řízení všech obvinění zprostil a nařídil jeho propuštění

 Pevnost Knin zaujímá plochu 123 147 m² a obepíná ji 2 kilometry dlouhý pás hradeb, vysokých místy až 20 metrů. Vstupné činí pouze 20 kun, přičemž vedle pevnosti stojí za shlédnutí rovněž muzeum chorvatské války za samostatnost a dále etnografická a archeologická expozice. Hrad je poměrně dobře přístupný až na parking u Loredanovy brány, odkud následuje nějakých sto metrů trochu strmějšího výstupu po asvaltce k první bráně a na první nádvoří. Každopádně šetřete silami, protože během courání po hradě (pohyb je volný, bez průvodce) vás čeká ještě několik desítek schodů nahoru a dolů.

Archeologické nálezy z pevnosti Knin

 Vstupné činí 20 kun (v ceně je jak prohlídka hradu, tak všechny doplňkové expozice) a otevřeno je od 16. března do 91. listopadu každý den od 07:00 do 19:00. V létě, kdy je dlouho vidět, vás ale ani po této hodině z hradu nikdo vyhánět nebude, neboť jeho součástí je i útulná restaurace s terasou a posezením na jednom z bastionů s úchvatným výhledem na město a především s velmi solidní kuchyní.

 Foto a text © -CC- a I. Kuníková

123►