Muzeum kočárů Keszthely

Pokud se vám podaří zavítat do nevelkého maďarského městečka Keszthely na jihozápadním okraji Balatonu, budete mít co dělat, aby vám stačil celý den jen na prohlídku tamního zámku hraběcího a vévodského rodu Festeticsů. Vedle samotného zámku je zde totiž k vidění řada dalších expozic a rozsáhlý anglický park s Palmovým domem a exotickou květenou.

Kočár pro parkové projížďky a kozlík kočáru vídeňského arcibiskupa z roku 1814

*

Nicméně jednou z vůbec největších expozic nejen v maďarském, ale celoevropském měřítku je zdejší zámecké muzeum povozů, saní a především kočárů, úzce souvisejících se životem aristokracie v 18. a 19. století. Možná to leckoho překvapí, ale v oněch časech existovaly různé kočáry pro různé účely, takže takový „kočárový autopark“ čítal na zámku několik kočárů a saní.

Tzv. piknikový kočár, v popředí ukázka příslušného vybavení a občerstvení

Pro zámeckou paní byl například k dispozici jiný kočár pro projížďky zámeckým parkem a jiný pro návštěvu příbuzných. A podobně na tom byl zámecký pán, který používal jiný kočár pro lovecké vyjížďky a jiný pro cestování na delší vzdálenosti za obchodem, do správního střediska nebo hlavního města.

Dopravní provoz na pravém břehu Dunaje v Prešpurku (dnešní Bratislava) v 19. století

*

Zakladatelem kočárové sbírky na zámku Keszthely se stal Taszilo Festetics, který nechal během rozsáhlých stavebních úprav zámku v 80. letech 19. století postavit dvoupodlažní objekt se stájemi a stáním pro aktuálně používané i sběratelské kousky kočárů a ubytováním pro personál v patře. Po roce 1945 měla nicméně sbírka namále. Objekt převzala armáda a později přešel do správy města. Stav budovy v té době značně utrpěl a teprve během rozsáhlé renovace, dokončené v roce 2004 se zde podařilo otevřít dnes všemi návštěvníky z celého světa obdivovanou expozici.

Typický rakouský poštovní dostavník z roku 1890 z dílen vídeňské firmy Carl Blaha. Uvnitř dostavníku byla čtyři místa pro cestující 1. třídy a na dvou sedačkách na střeše ve směru a proti směru jízdy (samozřejmě bez nároku na jakoukoliv ochranu před bezčasím) po dvou místech 2. třídy. Tyto dostavníky zajišťovaly spojení na dálkových linkách a například cestující 2. třídy z Vídně do Milána měli nesporně o vzrušující zážitky postaráno… 

*

Celkem se pro ni podařilo zrestaurovat 54 kočárů a dalších koňských povozů včetně unikátní sbírky saní. Většina přitom pochází od rakouského soukromého sběratele Wernera Gustera, který je muzeu sám nabídl. Kromě kočárů tvoří navíc součást expozice ukázky jezdeckého vybavení a výstroje jako sedel, postrojů, ohlávek, dobové píce apod.

Tzv. rodinný omnibus z roku 1910 od firmy Josef Strasser ze Štýrského Hradce (Graz). Vůbec nejpočetnější zastoupení mají v muzeu nicméně kočáry budapeštské firmy bratří Kölberů

*

Ve svém celku pak expozice dokládá vysokou kulturu a tradici uherského respektive maďarského vztahu ke koním, jezdectví a výrobě kočárů, inspirujících ve své době celou Evropu. V případě kočárů pak dává nahlédnout do komplexní šíře řemeslných dovedností, provázejících jejich produkci, od čalounictví přes kovářství až po kolářství. Navíc vedle reprezentačních kočárů pro slavnostní příležitosti (jako např. v případě svatebního kočáru) jsou v expozici zastoupeny i dětské kočáry nebo tzv. užitkové povozy v podobě dálkových dostavníků nebo hasičských vozů.

Ukázky krmiva pro koně, používané v 19. století

*

Naprostou samozřejmostí při návštěvě zámku Keszthely pak je možnost projížďky dobovým kočárem a možnost vžít se tak alespoň na krátký čas do pocitů Lady Mary a jejího muže hraběte Taszila…

 Text a foto: -CK-

12►