Kostel Nejsvětější Trojice – Javorník

Čím dál od civilizace, tím blíže k Bohu, chtělo by se říci poutníkovi na cestách krajinou. Tedy alespoň tou českou a moravskou. Leč tak tomu není. Během svých cest jsem už navštívil hezkou řadu svatostánků, které v minulosti měly sloužit nejen k šíření slova a víry, ale také jako azyl a útočiště před lidskými běsy. Jenže co bylo včera, není dnes, a je lhostejno, zda stojíte před kostelem v městě nebo v pohorské vesnici. Smutnou skutečností je, že dveře božích chrámů jsou v našich krajích po většinu času před poutníkem pevně uzamčené…

*

Ačkoliv se zhusta vymlouváme, že lid této země je ve víře pohříchu vlažný ba ve své většině hluboce ateistický, je otázkou, nakolik k tomu přispívají i pevně uzamčené boží chrámy, kam poutník nemůže ani nahlédnout, natož pokleknout a tiše vzdát úctu světcům i těm, kteří chrám v potu tváře a mysli kdysi vystavěli a vyzdobili.

*

Leckdo může zajisté namítnout, že na rozdíl od kulturních a civilizovaných krajů zdejší loupeživý lid už podnikl nesčetně nájezdů – lhostejno zda v míru či ve válce, před staletími a nebo předevčírem – na místní církevní svatostánky, aby se na jejich účet obohatil, takže nezbývá, než před dalšími škodami opevnit veřeje pevnou petlicí. Uzavřením chrámů (a jejich přístupností jen pro pár věrných o nedělní mši) však dojde asi jen těžko k nápravě duší, popletených desítkami let tuhou ideologickou masáží, která namísto poctivé víry „čiň se, seč můžeš, a bude ti pomoženo“, se zaslepeně učila, že pravdu nemá Bůh, ale strana, lhostejno zda s haknkrajcem nebo rudou hvězdou ve znaku. A že nejdál dojdeš nikoli s poctivostí a rovnou páteří, ale s plebejskou ponížeností, podlézavostí a zbabělostí, a nebo naopak se zpupnou arogancí a uchvatitelskou nadutostí a pod heslem „z cizího krev neteče…“

*

O to víc proto člověka potěší, když někde objeví nějakou tu „výjimku“, která nabízí alespoň možnost nahlédnout do svých prostor, byť skrze bytelnou mříž. Ke vstřebání duchovní atmosféry sice trochu málo, ale i tak díky alespoň za to.

Příkladem takového chrámu, který nenechá poutníka za dveřmi, ale dovolí mu spočinout okem na své kráse, je i kostel Nejsvětější Trojice v Javorníku. Městečku na severovýchodním konci republiky, zasazeném však do půvabné krajiny při severním úpatí Rychlebských hor a majícím za sebou více než pohnutou historii.

*

Vznik javornického farního kostela Nejsvětější Trojice spadá do počátku 18. století. S jeho stavbou bylo započato v roce 1716 na základě návrhu stavitele M. J. Kleina a o devět let později byla jednolodní barokní stavba dokončena. Kostelu vévodí vysoká věž se zvonem z poloviny 19. století. Zvonů bylo původně víc, ale tak jako v řadě jiných případů i ty javornické padly na vrub válečných potřeb, a to už za C. a K. mocnářství v letech 1914-18.

Vnitřní výzdobě dominuje hlavní oltář s obrazem Nejsvětější Trojice a dále sochy Nejsvětějšího Srdce Páně, sv. Josefa, sv. Františka a socha Panny Marie Sedmibolestné, kterou v roce 1801 zhotovil umělecký ateliér v Mnichově. Kromě toho má kostel ještě několik vedlejších oltářů. Napravo od hlavního oltáře se nachází kaple Panny Marie Sedmibolestné s lurdskou jeskyní, přistavěná v roce 1755. Za pozornost stojí rovněž kazatelna z umělého mramoru a vzácný reliéf ze 17. století, znázorňující ukřižování Ježíše.

*

Zatímco dnes působí Javorník tak trochu ospalým dojmem opuštěné výspy civilizace, kde se o největší vzruch starají sezónní turisté a návštěvníci zámku na Jánském vršku, v době vzniku farního kostela patřil mezi prosperující centra Slezska.

Jako město je Javorník uváděn už od 14. století, kdy se stává současně významným opěrným bodem vratislavského biskupství. Po létech vzestupů a úpadků začne Javorník prožívat největší rozmach během 18. století. V roce 1767 se Javorník stává sídlem biskupské politické i majetkové správy pro rakouskou část Nisského knížectví

S tehdejším Javorníkem je spojeno zejména jméno vratislavského knížete-biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche, který během válek o rakouské dědictví stál na straně Marie Terezie a stal se tudíž nežádoucím v pruské části své diecéze. Byť prelát, nebyl Schaffgotsch žádný suchar, ale dokázal si užívat světa a nepostrádal cit pro umění. Díky němu se tak z Javorníku stalo významné kulturní a hudební centrum.

*

Na přelomu 18. a 19. století se v Javorníku rozvinula zejména textilní výroba, ale „zlatý věk“ města ukončil zničující požár v roce 1825. Při něm vzala za své i většina textilních závodů, které už nebyly nikdy obnoveny. Namísto nich zůstalo jen lesnictví a nepříliš výnosná těžba rud.

V roce 1859 byl v Javorníku založen klášter kongregace Chudých školských sester naší Paní, provozujících mateřskou a dívčí obecnou školu, a od roku 1883 působily ve zdejší nemocnici rovněž sestry boromejky.

Prvorepublikové éra byla poznamenána prvotním nesouhlasem javornických s připojením k Československu, na které během 30. let navázal vliv Henleinovců a krátce před „Mnichovem“ i Freikorpsu. Za války v okolí vzniklo několik zajateckých pracovních táborů, které po roce 1945 posloužily k internaci německých mužů před odsunem. V téže době na zdejším zámku zemřel i poslední vratislavský kníže-arcibiskup, kardinál Adolf Bertram.

*

Farní kostel Nejsvětější Trojice přečkal nakonec všechny dramatické zvraty v dějinách Javorníku až do dnešních dnů a k jeho současnému vzhledu významně napomohla i poslední velká rekonstrukce z let 1994-2000.

© -CC-