Hrad OGRODZIENIEC

         Severně od Krakova ve směru na Czestochowou se táhne nevysoké, ale romantické pohoří Sokolí hory, tvořené karbonovou žulou. Částečně jsou pokryty smrkovými a bukovými lesy a na holinách odkrývají masivní skalnaté útvary, zhusta využívané jako cvičný horolezecký terén.

Obnovená středověká tvrz Birów

*

Pro turisty s cestovatelskou duší má nicméně mimořádné kouzlo tzv. Stezka orlích hnízd, která v délce cca 160 kilometrů sleduje po hřebeni Sokolích hor linii středověkých hradů a jejich zřícenin. Počínaje Korzkiewem u Krakova a konče Olsztynem u Czestochowé. Zhruba v polovině stezky se přitom nachází jeden z nejrozsáhlejších a zároveň nejmalebnějších hradů Ogrodzieniec.

Pohled na basztu skazancow (věž odsouzenců) a východní část hradu

*

Ve skutečnosti se jedná o dvojhradí, neboť  Ogrodzieniec doplňuje na blízkém ostrohu starší a podstatně menší hrad Birów. Ten vznikl za panování Boleslava Křivoústého na obranu před vpády českých knížat. V této roli se však převážně dřevěná tvrz příliš neosvědčila a během válek Wladyslawa I. Lokietka s Řádem německých rytířů podporovaných českým králem Janem Lucemburským byl Birów dobyt a vypleněn.

Třípodlažní dřevěný ochoz (vlevo) a schody do hradní krčmy (vpravo)

*

Za této situace nechal v polovině 14. století Kazimír Veliký na nedaleké Janowské hoře postavit nový mohutný hrad, který Wladyslaw Jagiello v roce 1386 přenechal Wlodkowi z Charbinowic erbovního rodu Sulima. Po roce 1470 se na hradě vystřídalo několik majitelů, dokud ho v roce 1523 nezískal jeden z nejbohatších polských rodů Bonerů.

Schéma hradu a poštovní známka s portrétem „Hanse“ (Jana) Bonera z roku 1944, kdy Polsko bylo okupováno nacistickým Německem respektive Velkoněmeckou říší a neslo potupné označení Generální gouvernement

*

Bonerové pocházeli ze Švýcar a patřili mezi nejváženější krakowské obchodníky a bankéře královského domu, jejichž bohatství plynulo mimo jiné i z vlastnictví proslulých solných dolů Wieliczka. Seweryn Boner  zahájil v roce 1530 rozsáhlé úpravy hradu Ogrodzieniec, které trvaly až do roku 1545. Během nich byl objekt zbaven zastaralých obranných valů a dřevěných palisád a za účasti italských umělců a architektů přebudován na honosné renesanční sídlo podle italských a francouzských vzorů s novým čtyřpatrovým palácem na severní straně a 100 metrů (!) hlubokou studnou. Na rozvoji hradu pokračoval i Stanislaw Boner, který ho rozšířil o dvoupodlažní západní křídlo, užitkové objekty a v neposlední řadě také o pivovar a lihovar.

Vnitřní prostory hradu

*

Po vymření rodu Bonerů po mužské linii se hrad sňatkem Žofie, dcery Seweryne Bonera, dostal do rukou Jana Firleje, velkého maršálka polské koruny. V té době na hradě vzniká mimo jiné tzv. turnajové nádvoří, ale v roce 1587 se Ogrodzieniec ocitá poprvé ve velkém ohrožení. Tehdy ho obsadí vojska arcivévody Maxmiliána Habsburského, vedoucího po smrti Stefana Batoryho boj o uvolněný polský trůn. Maxmilián však nedovolí hrad zplundrovat, a tak se Ogrodzieniec může ve vlastnictví Andrzeje Firleje dál rozvíjet, tentokrát v ranně barokním duchu.

Přestože místy vedou hradem strmá točitá schodiště, není při troše dobré vůle problém dostat na prohlídkový okruh i tělesně handicapované vozíčkáře

*

Relativně šťastným časům učiní rázný konec války se Švédskem. Napoprvé utrpí hrad vážné škody v roce 1669 a v roce 1702 je hrad Švédy totálně vyrabován a následně vypálen. Později hrad připadl ještě rodu Jaklińských, kteří však nebyli s to opravy a údržbu rozsáhlého hradu ufinancovat a v roce 1810 ho tak opustili poslední obyvatelé a někdejší hradní respektive zámecký skvost se rychle proměnil v ruiny.

Průhled hradním oknem na tzv. skalní sfingu (vlevo), která zdatnějším cestovatelům nabízí výstup do nevelké sluje (vpravo)

*

Ještě před 1. světovou válkou z iniciativy polských vlastenců začaly práce na zachování této památky jako svědka dávných časů polské slávy. Nicméně teprve po roce 1949 byla zahájena prvotní etapa zabezpečujících a konzervačních prací, trvající do roku 1973 a umožňující hrad zpřístupnit. V současné době pokračují na hradě další práce rekonstrukčního charakteru.

Obrana polského města Czestochowá během švédských válek. Podobně na tom byl i hrad Ogrodzieniec

Součástí prohlídkového kruhu jsou rovněž ukázky palných zbraní, figuríny středověkých bojovníků, ale také příslušníka a výzbroje odbojářské Armiji krajowej z let 2. světové války, operující v oblasti Sokolích hor. A chybět nesmí ani pověstná mučírna s příslušnými artefakty v podobě klece, Železné panny nebo Jidášovy stolice.

Jidášova stolice z hradu Ogrodzieniec a jeden z mírnějších způsobů jejího uplatnění. Běda však, pokud vás na ni nasadili a nohy vám zatížili těžkými balvany…

*

Jak to bývá u podobných velkolepých památek zvykem, i s hradem Ogrodzieniec se pojí řada romantických pověstí. Asi nejproslulejší je ta o černém psu, která se váže k osobě Stanislawa Warszyckého z rodu Dankowů, jemuž v roce 1669 hrad prodal Mikolaj Farlej. Warszycki byl schopný a bohatý šlechtic, známý jako úspěšný statkář, který se zasloužil na svém panství o rozvoj zemědělství a řemesel. Současně stál pevně po boku Jana II. Kazimíra, nikdy se nevzdal Švédům a vyznamenal se při obraně Czestochowé. Nicméně z jeho povahových rysů se jeho poddaným příliš často dělalo mdlo. A to ještě v lepším případě.

Hořící hrad a město Sandomierz během obléhání švédskými vojsky v roce 1656. Takhle skončil v roce 1702 i do té doby hrdý zámek Ogrodzieniec

Podle legendy Warszycki vystavěl bohatství a moc rodu Dankowů z potu a krve místních obyvatel. A v rohu nádvoří hradu Ogrodzieniec nechal vybudovat mučírnu nesoucí jeho jméno, v níž osobně dohlížel na výkon útrpného práva na neposlušných poddaných. Nicméně nešetřil ani sobě rovné včetně své manželky. Tu nechal jednou bičovat před nastoupeným služebnictvem a se zvrácenou rozkoší naslouchal jejímu sténání. A právě v této souvislosti se traduje, že nezemřel přirozenou smrtí, ale ještě za svého života byl unesen ďábly do pekla. Následně se proměnil v černého psa a dodnes straší ve zdech hradu…

Bičování za Stanislawa Warszyckého se vedle poddaných nevyhnula ani jeho manželka…

*

Pověstí se s hradem Ogrodzieniec pojí mnohem víc, a tak snad ještě tu o nenaplněné lásce krásné Bonerovy dcery Olympie. Ta se zamilovala do mladého pohledného rytíře Stanislawa Kmita, jenže Boner této lásce nepřál. Mimo jiné kvůli rozdílnému náboženskému vyznání, neboť zatímco Boner se hlásil k protestantům, Kmit byl katolíkem.

…za trest proměnili pekelníci Warszyckého na černou psí bestii, strašící po nocích na hradě nezvané hosty

Když vypukla válka, do níž zamířil i Kmit, dal si mladý rytíř s Olympií slib, že si budou pravidelně vyměňovat dopisy. Jenže Boner se o jejich domluvě dozvěděl a postaral se, aby Olympie žádný dopis nedostala, ani neodeslala. Olympie a její milenec nechápali, co se děje, a když se znepokojený rytíř vrátil z válečného tažení, poslal panoše ještě s jedním listem, vybízejícím Olympii ke schůzce na skalním útesu, kde čekal v sedle svého koně. Jenže i tentokrát se dopisu zmocnil Boner a jménem dcery Kmitovi odepsal, že „když vidí beznaděj jejich lásky a neústupnost otce, dá ruku někomu jinému.“

Když si Kmit dopis přečetl, v záchvatu zoufalství pobídl koně a vrhl se s ním do propasti. Boner pak vzal dceru na hrad Ogrodzieniec, aby na Kmita zapomněla. Té se však doneslo, jak ji otec podvedl, a také ona si vzala život, když vyskočila z horního okna jižní věže. Od té doby se o půlnoci zjevuje v bílém šatu, kráčí po hradbách a věžních cimbuřích a straší hledače pokladů…

Už ne hrad, ale zámek Ogrodzieniec v časech největší slávy a prosperity

*

Hrad je přístupný od dubna do listopadu (duben 9:00-18:00, květen-srpen 9:00-20:00, září 9:00-19:00, listopad 10:00-15:00) a běžné vstupné činí 17 zlotých. K občerstvení slouží přímo v objektu „hradní krčma“ a jinak v podhradí je celá řada dalších zařízení. Vedle toho podhradí nabízí množství atrakcí pro menší i odrostlejší omladinu a za prohlídku stojí i park s dokonalými miniaturami polských hradů a zámků.

12►

 Text a foto: -FKK-