Botanická zahrada Drážďany

Botanischer Garten Dresden

 Se saskou metropolí na Labi si návštěvník z Česka většinou spojuje proslulou obrazárnu Zwinger, od roku 2005 skvostně obnovený chrám Frauenkirche a ti materiálněji založení proslulé předvánoční nákupy. Nicméně Drážďany a vůbec Saské Polabí (Sächsisches Elbland), jak se zdejšímu kraji říká, skýtá doslova nepřeberné množství kulturních zajímavostí, ať už historického nebo přírodopisného charakteru. A jednou takovou je i drážďanská botanická zahrada, jejíž návštěvu by si neměl nechat žádný milovník exotické flóry.

*Plánek botanické zahrady z roku 1910

 HISTORIE

 Vůbec první botanická zahrada na území Drážďan vznikla už v roce 1820 z podnětu profesora Heinricha Gottlieba Ludwiga Reichenbacha na místě dnešního nádvoří policejního prezídia poblíž slavné Bruhlovy terasy. Do dvou let už čítala na 7800 sazenic a další rychle přibývaly.

Současná zahrada se nachází na kraji Stübelalle při drážďanské technické univerzitě. S jejím budováním započal v roce 1889 Carl Georg Oscar Drude a oficiálně se její brány otevřely v dubnu 1893. Tehdejší botanická sbírka zahrnovala 5750 druhů rostlin včetně 850 keřů a dřevin a 2400 skleníkových rostlin. Kromě toho zahrada disponovala pozemky zemědělské a výzkumné zahradnické stanice a devíti externími stanicemi v různých místech Saska. Dvě z nich – Boselgarten v Míšni a botanická zahrada na Fichtelbergu se v této tradici snaží v posledních letech opět pokračovat.

*

Zlomovým okamžikem v historii drážďanské botanické zahrady stejně jako celých Drážďan se stal smutně proslulý ničivý nálet z 13. na 14. ledna 1945, který někdejší „Florencii na Labi“ skoro vymazal ze zemského povrchu.

Nevelkou oblast zahrady zasáhly tehdy na dvě desítky bomb! Cenná knihovna a nenahraditelný herbář shořely, zničené byly skleníky a za své vzala i naprostá většina rostlin. A bezprostředně po válce nebyl čas ani na obnovu a plochy, které se podařilo rekultivovat, sloužily v prvních poválečných letech k pěstování nedostatkové zeleniny.

*

Ludwig Reichenbach (vlevo) a praktická ukázka „nosnosti“ viktorie královské (vpravo)

 Teprve když byl do čela botanické zahrady (nebo spíše toho, co z ní zbylo), jmenován profesor Herbert Ulbricht a v roce 1949 se financování obnovy se ujala vysoká technická škola (dnešní univerzita), mohlo se začít s rozsáhlou rekonstrukcí. Přitom někdejší velký palmový skleník nepřežil poválečné období, malý skleník v místě dnešního domu sukulentů musel poskytnout pro nejbližší období přístřeší tropickým rostlinám a teprve v roce 1950 se podařilo postavit skleník pro snad největší pýchu drážďanské botanické zahrady – tzv. dům viktorie královské.

*

Jenže co se s neuvěřitelným úsilím a nasazením podařilo během půldruhé poválečné dekády obnovit, to málem dokázala šmahem zlikvidovat školská reforma východoněmeckého režimu v roce 1968. Na jejím základě měla zahrada přestat sloužit vzdělávání studentů biologie a její další existence se tak stala značně nejistou.

Zahrada naštěstí toto krajně nejisté období přežila a po sjednocení Německa zde byla v roce 1994 opět zřízena profesura botaniky. O čtyři roky později pak byly k drážaďanské zahradě přičleněny botanické sbírky v Pirně-Zuschendorfu s rozsáhlými soubory kamélií, azalek a břečťanů. Dnešní zahrada sice ještě nedosahuje původní rozlohy z počátku 20. století, ale v roce 2014 by mělo dojít k přičlenění původních pozemků.

*ZAHRADA

 Když vstoupíte do zahrady hlavním vchodem ze Stübelallee, po levé straně (1) vás uvítá venkovní malé jezírko, obklopené asijskou květenou a dřevinami, ať už jde o různé druhy rododendronů, divoké růže, vilíny (hamamelis mollis respektive hamamelis japonica) nebo magnólie. Některé stromy jako jinan dvoulaločný (ginkgo biloba), phellodendron amurense a nebo keře magnolia stellata či platycrater arguta přitom patří mezi nejstarší živé zástupce flóry v zahradě.

Zjara pak bývá zdejší plocha pokryta žlutými květy dymnivky sibiřské (corydalis nobilis), liliochvostce (eremurus), kavylu (stipa) a nebo udatny (aruncus aethusifolis; lidově „kozí brada“).

*O zajímavé květy není v botanické zahradě nouze od jara do podzimu

 Po pravá straně (3) za hlavním vstupem do zahrady se nachází hospodářská budova zahradnictví a záhony s rostlinstvem z jižní polokoule. Nejvíce jsou zastoupeny porosty z Jižní Ameriky a Nového Zélandu a z větších rostlin pak stojí za pozornost pabuk (nothofagus antarctica) a nebo barota (gunnera manicata).

*Opuncie nesmí chybět v žádném skleníku se sukulenty

 Za porostem asijské flóry se ukrývá první ze skleníků s teplomilným rostlinstvem (6). Vstupní část je vyhrazena orchidejím, broméliím a masožravkám, v další sekci (5) se pak nachází pestrá sbírka sukulentů. Ať už jde o představitele amerického kontinentu v podobě kaktusů a agáve, a nebo pryšce a aloe z Afriky a Madagaskaru a nebo aeonium z kanárským ostrovů. Část sukulentů je krom toho ve venkovní zahradě, která je na zimu částečně chráněna fólií.

*

 Jeden z větších exemplářů sukulentů

 Za venkovní zahradou sukulentů je velký tropický skleník s viktorií královskou, tzv. Victoria-Haus (7). Jejím obřím leknínovým listům, které koncem léta dosahují průměru až 2 m a unesou menší osobu, je vyhrazen bazén, zajímající circa dvě třetiny plochy skleníky. V něm je dále k vidění kakaovník (theobroma cacao), ananas (ananas comosus), epifytické bromélie, tilandsie (tillandsia usneoides), brazilská heliconia angusta a samozřejmě victoria amazonica (dříve victoria regia).

*

 Victoria-Haus se svou největší chloubou – viktorií královskou

 Vedle skleníku Victoria-Haus se rozkládá nevelká plocha tzv. třetihorní sekce (8), představující nejbližší příbuzné rostlin, které pokrývaly saské hnědouhelné pánve před 65 milióny let. Pro návštěvníka z České republiky platí v podstatě totéž pro podkrušnohorskou hnědouhelnou pánev). Některé z nich se ještě dochovaly do dnešních dnů, jiné, jako například šácholan (magnolia virginiana), tisovec (taxodium distichum), tupela (nyssa sylvatica) nebo ořešák (cyclocarya palirus) vlivem změny klimatu během doby ledové ze střední Evropy zmizely, ale dochovaly se v Americe a nebo na Dálném východě.

Součástí zdejší expozice je i několik zkamenělin, dokládajících vzezření dřevin třetihorního období.

*Ne, to nejsou listy ze zázračného léčivého stromu indiánského kmene Bororo, ale neméně zajímavé jihoamerické rostliny ve Victoria-Haus

 Další velký skleník dává nahlédnout opět do tropické flóry, tentokrát z Afriky a Asie (9). K vidění je zde kávovník (coffea arabica), banánovník (musa acuminata), cukrová třtina (saccharum officinarum), pepřovník (piper nigrum), skořicovník (cinnamomum verum), bavlník (gossypium arboreum), africká fialka (saintpaulia), gloriosa (gloriosa superba) a nebo netýkavka konžská (impatiens niamniamensis).

Nechybí zde ani tzv. parožnatka (platycerium), pandány (pandanus utilis) a nebo indický posvátný fíkovník (ficus religiosa). Součástí skleníku je také malé jezírko s vodním rostlinstvem a akvárium.

*

 Taxodioxylon gypsaceum, tříapůltunová zkamenělina mamutího stromu, stará 33 miliónů let (vlevo), a podstatně mladší („pouhých“ 8000 let starý) quercus robur

 Před tropickým skleníkem se nalézá prostranství (10), kam jsou zhruba od poloviny května umisťovány zejména zástupci středomořské flóry jako olivovník (olea europaea), granátové jablko (punica granatum), vavřín (laurus nobilis; lidově bobkový list) či dub korkový (quercus suber), ale také jihoafrického původu jako olověnec (plumbago auriculata) a nebo z Ameriky v podobě fuchsií a nebo nádherného zvonce copihue, národního květu Chile (lapageria rosea).

*Dřevěný můstek přes jezírko se želvičkami v tropickém skleníku

 V blízkosti sukulentního skleníku se nacházejí ještě americké dřeviny (11) jako například dub vrbolistý (quercus phellos), který se nepozná podle listů, ale podle plodů. Dále zde roste dřín květnatý (cornus florida), fotergila (fotherghilla major), přezdívaná v anglosaských zemích jako „čarodějná olše“,  polemonium („jákobův žebřík“), boží květ (dodecatheon), dračík (penstemon) a mnohé další.

Za tropickým skleníkem se nachází malý pahorek (12/14), kde jsou vysazeny zejména jihoevropské rostliny a flóra Středního východu. V předjaří jsou zde k vidění rozkvétající čemeřice (helleborus), divoké krokusy a po nich postupně následují narcisky, tulipány a pivoňky. Z dalších zástupců zde nechybí máta, tymián, šalvěj a nebo levandule. V září na konci vegetačního období tady pak lze obdivovat květy ocúnu.

*Akvárium v tropickém skleníku

 Za touto částí zahrady následují alpinky, kavkazská (13) a domácí (15), středoevropská květena, které vévodí hořce (gentiana), lomikámen (saxifraga), zástupci brukvovitých, hvozdíky (dianthus), pěnišník (rododendron hirsutum; azalka) a prvosenky (petrklíč). Z dřevin jsou pak zastoupeny například smrk omorica a borovice limba a kolem malého jezýrka a přilehlých mokřadech tučnice (pinguicula), suchopýr (eriophorum) a nebo rosnatka (drosera).

*Plody rakytníku

 Kromě cizokrajných rostlin je v zahradě zastoupena i domácí saská a dále pak durynská flóra, které lze nalézt jak na skalnatém, tak písečném podloží, nebo na lukách. Parková sekce zahrady (17) pak nabízí k vidění rostliny nejrůznějších botanických skupin, od cibulovitých až po dřeviny.

Zvláštností drážďanské botanické zahrady je velká sbírka jednoletých rostlin (18), čítající asi 800 druhů. Počínaje užitkovými sazenicemi tykvovitých nebo dýní a konče okrasnými a dekoračními květinami.

*Doškový přístřešek v sekci jednoletých rostlin

 Osobní dojem:

Naprosto jedinečné místo, kde zapomenete na čas a na starosti všedního dne a pokud vám přeje počasí (na což se lze v pozdním létě docela spolehnout), užijete si nejen skutečný relax, ale můžete navázat i známosti. Drážďanští sem totiž chodí nejen za „kytičkami“, ale i za odpočinkem a rádi si s vámi popovídají. Nedivte se proto, když vás bude slušně zdravit i docela cizí člověk. Tady je to zvykem. Všichni – od seniorů až po teenagery – samozřejmě využívají výhody, že vstup je zdarma, nicméně nikdo toho nezneužívá, aby si sem přinesl láhev vodky a nebo „odnesl“ nějakou rostlinu (jedině prostřednictvím fotoaparátu). Otevřeno je zde od 10:00 a zavírá se podle ročního období – v zimě v 15:30 (prosinec-leden, pak se zavírací hodina s každým měsícem posouvá), od dubna do září v 18:00.

Foto © Ivana a František Kuníkovi (2013)

FOTOGALERIE

123►

 R A T I N G

 © -CC- (2013)