Amsterdam – námořní muzeum

Nizozemí bylo odjakživa zemí velkých mořeplavců a admirálů. Během 17. století se během relativně krátké doby vyšvihlo mezi největší námořní velmoci tehdejšího světa a po jistý čas se stalo dokonce největším konkurentem a soupeřem anglického loďstva, považovaného od alžbětinských dob a vítězství nad španělskou Armadou v roce 1588 za nejmocnější námořní sílu světa.

*

Éru nizozemských objevitelských cest a cest za obchodem poznal snad každý kluk ze stránek okouzlující dobrodružné knížky Johanna Fabricia Plavčíci kapitána Bontekoea. Byla to doba těch nejodvážnějších mořeplavců, kteří na dřevěných plachetnicích poledník po poledníku a rovnoběžku po rovnoběžce odhalovali dosud skrytá tajemství naší planety. Objevovali nová moře i nové pevniny, ostrovy stejně jako kontinenty, a dováželi do Evropy vzácné koření, cizokrajné plodiny, ale také zlato, stříbro, drahokamy a – otroky. Největším z nizozemských mořeplavců tehdejších časů byl nepochybně Abel Janszoon Tasman (1603-1659), který podnikl řadu výzkumných cest k Indii a Japonsku a jako první Evropan obeplul Austrálii.

Pronikání do zámořských teritorií přitom nebylo nijak snadné. Chyběly přesné mapy, sextant byl hudbou budoucnosti a nějaká „džípíeska“ by mohla být v oněch časech pokládána leda tak za nástroj samotného ďábla. Domorodé obyvatelstvo se vůči cizincům chovalo mnohdy velmi nepřátelsky (ne-li přímo kanibalsky) a obchodní lodi a kupecké faktorie bývaly zhusta ohrožovány nájezdy pirátů, kteří v hojném počtu operovali na živých obchodních spojích Indického oceánu, západního Středomoří, středního Atlantiku a Karibiku. Proto se hledaly způsoby, jak námořní obchod coby nanejvýš lákavé a výnosné podnikání uchránit před nejrůznějšími riziky. Zatímco Španělé, Portugalci a Francouzi spojovali s námořním obchodem silnou státní účast a poskytovaly mu přímou vojenskou podporu, v Anglii a Nizozemí vznikaly soukromé obchodní společnosti s tzv. monopolem na dovoz zboží z určitých oblastí.

Nejznámější svého druhu se stala Anglická východoindická společnost, založená v roce 1600. Jen o rok později pak byla založena Nizozemská východoindická společnost, která si rychle získala mimořádně silnou pozici právě na úkor své anglické konkurentky. Během následujícího půlstoletí totiž Holanďané vybudovali loďstvo, o němž anglický mořeplavec a korzár Walter Raleigh prohlásil, že má „tolik lodí, kolik jich mají všechny ostatní křesťanské státy dohromady“. Díky tomu vytlačovali Nizozemci své anglické konkurenty jak na východoindických, tak západoindických trasách. Například na Barbadosu připadaly na každý anglický koráb, který sem připlul, dva koráby holandské. K zuřivosti přiváděly Angličany obrovské nizozemské zisky, plynoucí z prodeje ryb, které holandští rybáři lovili v anglických vodách a prodávali na anglickém trhu. A poslední kapkou bylo ovládnutí prakticky veškerého baltického obchodu, který měl pro Angličany doslova životně důležitý význam. Z Pobaltí totiž pocházel hlavní materiál pro stavbu lodí: dřevo, pryskyřice, dehet, konopí atd.

Angličané tak během 17. století sledovali rozvoj nizozemského obchodu se stoupající nervozitou a když se vlády v zemi chopil Oliver Cromwell, nabraly události rychlý spád. Nejprve byl v roce 1651 přijat tzv. Navigační zákon, který zasazoval nizozemskému námořnímu obchodu těžkou ránu, neboť: 1. zakazoval dovoz zboží ze zámořských držav na neanglických lodích; 2. stejně tak zakazoval dovoz evropského zboží jiným než anglickým lodím a 3. povoloval dovoz nasolených ryb a rybího tuku opět toliko anglickým  lodím. V květnu 1652 vypukla první z řady obchodních válek s Nizozemím a na podzim téhož roku Cromwell rozhodl postavit třicet nových fregat v ceně 300 000 liber šterlinků, které by pomohli Angličanům získat potřebnou početní převahu nad jeho protivníkem.

*

Štěstěna se dlouho přikláněla střídavě na tu i onu stranu. Nizozemskému loďstvu tehdy velel talentovaný admirál Marteen Tromp, který Angličanům zle zatápěl. Jeho úhlavním protivníkem byl anglický admirál Robert Blake a oba se střetli například v slavných bitvách u Portlandu (1653) a nebo Margate (1654). Nakonec se však projevila početní převaha Angličanů a v dubnu 1654 byl uzavřen mír, kterým se Nizozemí uvolilo přijmout podmínky Navigačního zákona.

V další, tzv. druhé anglo-nizozemské, válce došlo v 60. letech 17. století. Tehdy stáli v čele nizozemského loďstva admirálové Cornelius Tromp (syn Marteena Trompa) a zejména nejslavnější ze všech slavných Nizozemců – admirál Michiel Adriaenzsoon de Ruyter (1607-1676). K jednomu z největších střetnutí – tzv. čtyřdenní bitvě v Calaiské úžině – došlo v červnu 1666 a vítězství si nakonec připsalo lépe manévrující a lépe vycvičené nizozemské loďstvo. V roce 1673 svedl de Ruyter další ze svých slavných bitev se spojeným anglo-francouzským loďstvem u ostrova Texel a tři roky poté se proslavil v několika bitvách s francouzským admirálem Duquesnem ve Středomoří. V dubnu 1676 de Ruyter nakonec podlehl na palubě své vlajkové lodi Entracht těžkým zraněním z bitvy u Agusty (Catanie), kde mu dělová koule rozdrtila obě nohy…

Svědectví o těchto a mnoha dalších kapitolách z dějin nizozemské mořeplavby dodnes schraňuje amsterdamské námořní muzeum – Nederlands Scheepvaartmuseum – jedno z největších a nejvýznamnějších svého druhu. Nalézá se v objektu někdejší admirality (Admiraliteits Magazijn), vybudovaném v roce 1656. Muzeum se do něho nastěhovalo v roce 1973 a dnes tady kromě bohatých sbírek najdete i bohatě zásobenou prodejnu námořní literatury. V současnosti však v muzeu probíhá rozsáhlá rekonstrukce, která má skončit v roce 2010.

Mezi nejcennější exponáty muzea patří bohatá sbírka obrazů s námořní tématikou (další pak naleznete v proslulém amsterdamském Rijskmuseu), především pak plátna věnovaná slavným námořním bitvám a zejména admirálovi Michielovi de Ruyter. Totéž lze říci o sbírce map, zejména těch z dílny slavných kartografů 17. století Willema a Joana Blaeuových. V muzeu je k vidění i původní opis prvního vydání díla De Moluccis Insultis od Maximiliana Transylvana, které jako první zachytilo popis první plavby kolem světa Ferdinanda Magellana.

Z moderních dějin pak stojí za zmínku dokumenty, vztahující se k účasti nizozemských námořních sil na bojích 2. světové války. Dominantou této části sbírek je velký model ponorky K-XVIII, která se v roce 1934 proslavila 23 tisíc mil dlouhou cestou napříč dvěma oceány z Nizozemí do Indonésie, kde byla v roce 1942 potopena Japonci v surabajském přístavu. Další vzpomínka patří křižníku De Ruyter, rovněž potopeném Japonci v roce 1942 v urputné bitvě v Jávském moři.

Největší chloubou a lákadlem amsterdamského námořního muzea je však bezpochyby replika trojstěžníku Nizozemské východoindické společnosti Amsterdam. Původní originál se vydal na svou první (a současně poslední) plavbu do Batávie 8. ledna 1749 od ostrova Texel. Už 26. ledna však ztroskotal v divoké bouři v Lamanšském průlivu. V roce 1969 byl jeho vrak objeven u anglického pobřeží v zálivu Bulverhythe a za velkého odlivu jsou jeho trosky občas dokonce viditelné z hladiny. Část nálezů z vraku je dnes k vidění v muzeu v Hastingsu, ale jinak jsou trosky lodi nepřístupné a pod Zákonem na ochranu vraků z roku 1974.

Současná replika, která je ozdobou amsterdamského námořního muzea, byla postavena v letech 1985-1990 v Lylestadu ze dřeva iroko (středně tvrdé, těžké hnědé dřevo ze stromů rodu Chlorophora, původem ze západní a východní Afriky) za pomoci 400 dobrovolníků a za použití dobových nástrojů. Loď má výtlak 1100 t, její délka činí 48 m, šířka 11,5 m, výška 56 m a ponor 5,5 m. Výzbroj tvořilo až 42 děl.

*

Nizozemci už před časem uvažovali o vyzvednutí mimořádně zachovaného vraku původního trojstěžníku Amsterdam a jeho rekonstrukci po vzoru podobně zachráněných plavidel jako je švédská Vasa a nebo anglická Mary Rose. Značná část trupu je totiž v pozoruhodně zachovalém stavu (leží de facto „zakonzervována“ v pobřežním bahně) a v podpalubí se dochovala dokonce ještě část původního nákladu. Pro nedostatek potřebných finančních prostředků je však realizace tohoto projektu zatím v nedohlednu.

 

 

P.S.

Amsterdamské muzeum není samozřejmě jediné námořní muzeum v Nizozemí. Další expozice byste našli i jinde. Jednou z největších atrakcí posledních let přitom byla replika dalšího slavného trojstěžníku Prins Willem, jehož originál byl ještě o sto let starší než „east-indiaman“ Amsterdam. Původní Prins Willem (nebo také Prins Willim) byl postaven v roce 1649 v loděnicích Middelburg jako jedna z největších lodí Nizozemské východoindické společnosti a v roce 1662 ztroskotal u pobřeží Madagaskaru. Jeho replika vznikla v letech 1984-85 v loděnicích v Makkumu pro tématický park Holland Village v japonském Nagasaki. Později se vrátil do Nizozemí a od roku 2003 patřil k vyhledávaným turistickým cílům muzejní expozice v Den Helder. A to až do 30. července 2009, kdy zřejmě v důsledku závady na elektroinstalaci vypukl na lodi zničující požár a navzdory úsilí několika požárních sborů loď lehla popelem…

GALÉRIE:

 

 

© Ceskycestovatel.cz