Kaja – strážní hrad | ceskycestovatel.cz

Když se někomu zmíníte, že jste viděl „Káju“, bude nejspíš v paměti lovit jméno vašeho společného známého, který vám byl za svědka na svatbě, pomáhal se stavbou rodinného domku a nebo je to „ten“ přes ty hypotéky. Já jsem za svůj život poznal jednoho Káju, co patřil do party populárního komiksu Strážci, pak dalšího, co mi asistoval u filmu a nakonec „Káju“, který se tyčí nad klikatícím se tokem Dyje na moravskou-rakouském pomezí…

Jak už napovídá titulek, řeč bude o posledně jmenovaném „Kájovi“. Mezi námi, jsou hrady a zříceniny, kde jste rádi za pár šutrů, co vymezují alespoň pravděpodobný půdorys někdejší hrdé pevnosti. Pak jsou ale hrady a zříceniny, které navzdory zdánlivé opuštěnosti dokonale splynuly s krajinou a jejich mohutné věže a zubaté cimbuří dodnes budí respekt a obdiv. A právě k takovým patří i Kaja, jak zní název hradu, „ztraceného“ uprostřed lesních hvozdů rakouského národního parku Thayatal.

Brána do hradu vedle bergfritu (vlevo), pečeť Jindřicha z Lipé (dole) a pohled na hrad od východu (vpravo)

Hrad Kaja má přitom blízko v naší rodné hroudě nejen svou blízkostí u hranic, ale i svou historií. Jeho vznik sahá do poloviny 11. století, kdy podél řeky Dyje vznikl obranný řetěz hradů Frain, Hardegg, Seefeld, Staatz a Falkenstein.

Jako první držitelé zdejšího panství jsou zmiňováni Hartung a Adeloldus de Chiawe (Kaja, Kheya, česky Chýje). Poté hrad přešel na rod Kueringů, zřejmě vedlejší větev rodu Chiawe. Coby držitel hradu je zmiňován Heinrich von Kamegg, vnuk Azza von Kuering. V té době měli majitelé hradu zdejší panství jako léno od vládnoucího rakouského rodu Babenberků a dostali svolení ohradit okolní lesy.

V roce 1196 se na hradě zastavil vévoda Friedrich I. v doprovodu 30 šlechticů a 24 rytířů. Svědectvím o tom je listina, kterou zde vévoda adresoval bavorskému klášteru Osterhofen. O čtvrt století později, v roce 1227, pak zmiňuje hrad Kaja potulný minnesinger v souvislosti s turnajovým soubojem Ulricha von Liechtenstein s „pánem z Kajy“.

Během 13. století udržovali majitelé hradu s největší pravděpodobností velmi úzké vztahy s českým králem, zcela nepochybně pak s tím nejslavnějším – „železným a zlatým“. V letech 1252-1278 zde totiž několikrát pobýval Přemysl Otakar II., jak o tom opět svědčí několikero listin, které zde vystavil.

Pozn.:

V roce 1317 se hrad dostal do rukou údajně českých šlechticů „Jindřicha (Hinze) a Jana z Lípy“. A v tomto místě začíná drobná detektivka. Už na první pohled člověka napadne, že by mohlo jít o příslušníky slavného českého rodu pánů z Lipé. Tomu by odpovídaly výše zmíněné vztahy s českým panovníkem a skutečnost, že jak hlava rodu – pan Jindřich Hynek (jinak podkomoří a nejvyšší maršálek), tak jeho dva synové – starší Jindřich „Železný“ a mladší Jan, měli na jižní Moravě své zájmy (Jan byl dokonce moravským hejtmanem). Za jejich éry měl navíc hrad získat pověst sídla loupeživých rytířů (co si budeme namlouvat, pány „rakouského“ hradu se stali cizáci, kteří se v té době měrou více než vrchovatou věnovali válečnému řemeslu…) a tehdy také měla údajně vzniknout pověst o čertovi z hradu Kaja..

Jenže… Jenže dle některých německých přepisů jmen se držiteli hradu Kaja stali Johann a Heinrich von Lippa, a to až koncem 14. století. Tím by ovšem celá výše popisovaná konstrukce připomínala domek z karet, že…

Jenže… Jenže správný německý přepis výše zmíněných šlechticů by měl být von Leipa a tady jsme už opět na české stopě. V němčině se totiž tvar „von Leipa“ použivá pro české „z Lipé“! A pokud bychom se chtěli přidržet udávaného vlastnictví hradu pány z Lipé až koncem 14. století, ani tady by nebyl problém: – další významný člen rodu Jindřich (Heinrich) z Lipé žil v letech 1337-1415 (1414?) a také on to dotáhl slušně vysoko – až na nejvyššího maršálka. Navíc se mu přezdívalo Jindřich „Hynce“…

V druhé polovině 14. století změnil hrad opět majitele, a to když Niklas von Kaja prodal v roce 1360 panství habsburskému vévodovi Rudolfovi IV. Habsburkové pak v roce 1376 hrad postoupili jako zástavu hrabatům Maidburg-Hardegg (tou dobou zemřel na hradě kancléř římského císaře a českého krále Karla IV. hrabě Burkhard II.).

Během husitských válek se okolí hradu stalo terčem četných husitských nájezdů a v letech 1425-27 byl dokonce samotný hrad dobyt a zpustošen. V roce 1430 získali Kaju do zástavy Ulrich a Martin von Eytzing (někdy se píší jako Eyczing). Díky dobrým vztahům s habsburským vévodou Albrechtem II. získali na jeho obnovu finanční dotaci ve výši 800 hřiven a v následujících letech byl hrad opraven a rozšířen do podoby, v jaké se dochoval dodnes. V roce 1434 pak Eytzingové rozšíří panství prostřednictvím sňatku o hrad Neuhasl (jinak Nový Hrádek na protějším břehu Dyje) a Schrattenthal.

Ulrich von Eytzing měl tehdy u vévody hodně vysoký kredit a když se Albrecht II. stal v roce 1438 císařem, povýšil Ulricha do panského stavu a jmenoval ho správcem pokladny (ministrem financí). Jenže když hned v následujícím roce Albrecht zemřel, ocitl se Ulrich u jeho nástupce Friedricha III. v nemilosti a skončil dokonce ve vězení. Po omilostnění rozšířil dalšími akvizicemi panství rodu od Dunaje až po hranice s Moravou, ale už za jeho časů ztrácel hrad Kaja na významu a Ulrich trávil většinu času v Schrattenthalu, kde také zemřel v listopadu 1460 ve věku 62 let na mor.

Pohled na hrad od západu (vlevo), rytířský sál (vpravo) a erb rodu Trautsonů (vpravo nahoře)

Po bitvě u Mohácse v roce 1526 došlo ke spojení českých a rakouských zemí pod vládou Habsburků a někdejší funkce strážní pevnosti na hranicích Dolních Rakous a Moravy ztratila smysl.

A když v roce 1588 přechází Kaja do majetku knížete von Trautson, stává se už jen toliko symbolem zašlých časů. Administrativa včetně soudu se stěhuje do pohodlnějšího zámku Niederfladnitz a hrad je opuštěn. Na jeho stavu se následně podepíše třicetiletá válka a koncem 17. století dobové kresby zachycují hrad už jako zříceninu. Koncem 18. století zdědí panství s hradem Kaja nejprve Ludwig von Hacque, ale krátce na to přechází do držení hraběnky Marie Josefy von Auersperg. Za knížete Karla von Auersperg je v lesích nedaleko hradu postaven lovecký zámeček Karlslust a dojde i na částečnou renovaci Kaji.

Po roce 1945 přechází zříceniny hradu do majetku hrabat Waldstein-Wartenberg, ale v 50. letech musí být kvůli hrozbě zřícení pro veřejnost uzavřeny. Teprve v roce 1969 vzniká spolek na záchranu hradu Kaja a jsou zahájeny práce na jeho statické zajištění.

Hrad Kaja se rozkládá na vysokém a protáhlém skalním hřbetu, jehož svahy se strmě svažují a tvořily tak přirozenou ochranu před nepřátelskými útočníky. Na západě je hřbet přerušen úzkým hrdlem příkopu, překlenutým dřevěným mostem. Původně byly mosty dva s obrannou věžovou bránou uprostřed. Na konci mostu se tyčí dnes 23 m vysoká hranolová obranná věž (tzv. bergfried, bergfrit), vévodící celému hradu. Za pozornost stojí zejména rohové pískovcové kvádry, v nichž lze rozeznat patrné stopy po zkamenělých lasturách.

Za bergfriedem se rozprostírá první hradní nádvoří, po jehož stranách jsou zbytky někdejších hospodářských stavení. V jihovýchodní části pak lze rozeznat zbytky někdejší románské kaple, zatímco k severním hradbám přiléhá půlkruhová bašta.

Vlastní jádro hradu leží na vyvýšené plošině asi tři metry nad prvním nádvořím a tvoří je třípatrový palác, umístěný mezi dvojicí dalších hranolových věží (ty byly původně vyšší). Naproti paláci se rozkládá objekt, který zřejmě kdysi sloužil jako sýpka a později byl přebudován na rytířský sál. V severovýchodní části hradu je dochovaná studna, která byla původně hluboká 90 m a ještě v roce 1945 se z ní dala čerpat voda. Během postupné devastace po 2. světové válce však byly do studny krom jiného vhozeny i dubové dveře, které se uvnitř vzpříčily a od té doby má studna hloubku jen 36 m.

Půdorys hradu: 1. první brána, 2. most, 3. druhá brána, 4. třetí brána, 5. věž (bergfrit), 6. hospodářské stavení, 7. hladomorna, 8. stáje, 9. dolní nádvoří, 10. hospodářské stavení, 11. parkán, 12. kaple, 13. čtvrtá brána, 14. horní nádvoří, 15. věž, 16. palác, 17. věž, 18. staré hradní nádvoří, 19. obytná budova, 20. pátá brána, 21. parkán, 22. rytířský sál, 23. zbrojnice, 24. obytná budova, 25. studna

TIP pro cestovatele:

Ke hradu se dá snadno dostat pěšky nebo autem od hradu Hardegg, kam nepochybně zavítá každý, kdo se vypraví na dovolenou nebo alespoň vícedenní výlet do Podyjí. Pod hradem Kaja je velký parking a k vlastnímu hradu je to pak už jenom nějakých sto metrů. Hrad je přístupný od 1. května do 27. října, ale pozor: pouze o víkendech a svátcích, jinak pouze po telefonickém objednání.

R A T I N G

PŘÍSTUPNOST PAMÁTKY	po zpevněné cestě	***
STAV ARCHITEKTONICKÉ PAMÁTKY:	přiměřeně udržovaná	***
INFORMAČNÍ SERVIS	stručná informační tabule v domácím jazyce	**
TURISTICKÉ ZÁZEMÍ	salám s houskou a vodu s sebou	*