Motýli 2.

Někdo vysedává na posedu, aby ulovil vysokou, divočáka a nebo jiného nimroda, jiný zase u rybníka nebo u řeky, aby na knedlík nebo na mušku zasekl nějakého toho jesetera a nebo sousedovu hučku. Tyto a podobné lovecké aktivity však mají společnou jednu nepříliš pozitivní vlastnost – naprostý nedostatek pohybu. Pokud se však chcete udržet v kondici a spojit loveckou vášeň s nácvikem soustředěnosti a trpělivosti a přitom se také trochu proběhnout, měli byste lovit něco docela jiného. Ze své vlastní praxe mohu doporučit křídlatý hmyz z rodu Lepidoptera Linné. Stačí vzít do ruky fotoaparát a o zábavu máte postaráno.

*

Píďalka

 Přiznám se bez mučení, že největší „zábavu“ zažijete s fotoaparátem, který se hodí spíše pro pořizování dovolenkových záběrů statických objektů jako historických památek, skal nebo mořských zálivů. Běda však, pokud si s takovou hračkou vyrazíte na lov těch okřídlených potvor.

Pokud vaše technika nereaguje dostatečně rychle a nemá patřičně „násobný“ zoom, máte o zábavu spolehlivě postaráno. Do večera budete mít v nohách desítky kilometrů, v plicích vyluftováno a v žaludku vám to bude krákorat jak o postním ramadánu. Vím, o čem píšu, protože až dosud jsem většinu snímků těch krásnejch vybarvenejch hajzlíků pořídil právě nepříliš vhodnou fotografickou technikou.

Na stará kolena jsem se přece jen trochu dovybavil, takže doufám, že ještě nějaké snímky do archívu přibudou. Nicméně pokud by si snad někdo nemyslel, že na lovy tohoto druhu („beze zbraní“, jak zněl kdysi jeden televizní pořad) musíte bůhví do jaké divočiny, mohu ho vyvést z omylu. Stejně tak jako se nám poslední dobou producírují před místní základní školou Nad přehradou páni bažanti a nerozhází je ani páníčkové, chodící do blízkého lesoparku venčit své čtyřnohé blafíky, objevují se v této pražské lokalitě už s prvními hřejivými paprsky jarního sluníčka první babočky, okáči a další „letci“.

*

Perleťovec (Krušné hory)

 Takže i když se to někomu může zdát trochu nepochopitelné – i velkoměsto vám může nabídnout ohledně motýlích úlovků slušnou nabídku. Jako v sezóně 2009, kdy se v Praze (a nejen v Praze) přemnožily babočky bodlákové, a nebo 2013, kdy se už v polovině března objevily v hostivařském lesoparku první „paví oka“.

Bydlíme na jihovýchodním okraji naší stověžaté matičky (moje maličkost se zde i narodila) a po většinu let zde bývali k vidění ponejvíce nějací ti okáči a nejznámější druhy baboček. To, co ale létalo v údolí Botiče a hostivařském lesoparku během posledních sezón, je prostě neuvěřitelné. Díky pravidelnému venčení naší „šicky“ jsem mohl sledovat, jak se postupně obměňují jednotlivé druhy motýlů a jak se i v takové nezdravé, prachem a zplodinami zamořené Praze můžete kochat nepředstavitelnou motýlí přehlídkou včetně baboček síťkovaných, perleťovců a nebo babočky bílé c, kterou jsem dosud znal spíše z horských strání Malé Fatry a podobných „zdravotně nezávadných“ lokalit.

  Žluťásek „mřížkovaný“ (Troja)

 Ani v takovém hostivařském lesoparku však není lov motýlů zcela bez rizika. Obzvlášť, jste-li na výpravě v doprovodu již zmíněné „šicky“. Na lov bělásků v takovém případě rovnou zapomeňte, protože na ně potřebujete přece jen víc času a cenou za foto by byl zaběhlý pejsek. Ostatní druhy motýlů jsou pro zkušeného lovce přece jen dostupnější, ale jak říkám, i tehdy se může přihodit ledascos. Například když se mi v pozdním létě uprostřed vzrostlé louky (ponejvíce takovým tím rychlou alergii povzbuzujícím bejlím) v okruhu nějakých dvou tří metrů slétla sešlost baboček a perleťovců. Nejprve jsem zjistil, že během příprav (aktivace foťáku, zaměření objektu, nádech, výdech, zadržený dech a tak dále – však už víte) stojím jednou nohou hluboko v lučním mraveništi. Na změnu pozice však už nebyl čas, neboť do té doby „hodný a poslušný“ pejsek dospěl k závěru, že mi pomůže motýly „nadehnat“. V tu chvíli šlo o zlomky vteřin. Zatímco jedním okem jsem sledoval porostem se prodírající a funící „šicinu“, druhým jsem rychle cílil na perleťovce. Od země mezitím šplhaly vzhůru po mém lýtku pluky rozčilených mravenčích ozbrojenců…

  Babočkový tandem (Babočka Paví oko; Průhonice)

 Perleťovec mě nakonec nechal velkoryse pořídit asi čtyři záběry, než ho blížící se snaživá „nadháněčka“ přiměla k rychlé evakuaci.

A z Prahy koneckonců pochází i malý objev v podobě nového motýlího druhu: račte se seznámit – žluťásek „mřížkovaný“! A není ani nijak vzácný – na výstavě motýlů v létě 2009 v Tróji ho mohl „ulovit“ snad každý návštěvník…

*

A ještě jednu zvláštnost „lovu na motýly“ bych rád zmínil. Člověk hledá krásy přírody pokud možno daleko od civilizace, ale přitom kvůli tomu používá nejsofistikovanějších vymožeností moderní techniky. Díky digitálním foťákům dnes nemusím počítat políčka na filmu, ale fotit, fotit, fotit a pak se v klidu večer nad počítačem probírat jednotlivými záběry a vybírat ty nejlepší. A namísto brašny na dvacet třicet kinofilmů mi dnes stačí jedna speciální paměťová karta 2×2 centimetry, na které se vejde tisícovka záběrů v naprosto špičkové kvalitě. To jsou ale paradoxy, řekl by jistý klasik…

 FOTOGALERIE:

123►

© -CC-