Rarita na 4 kolech

(Švýcarsko, 2011) Naprostá většina motorizovaných cestovatelů používá automobil k tomu, aby se přemístila z bodu A do bodu B, a z něho zpravidla pokračovala do bodu C pěšky, na kole, na velbloudu, lanovkou, lodí a podobně. Existují však i tací, co si užívají jízdu za volantem jako takovou a případně se u toho ještě stihnou kochat krajinou bez toho, že by skončili jako pan doktor ze střediskové vesničky. Z tohoto rodu jsou zejména majitelé autoveteránů, kteří se v letní sezoně houfují jako tažní ptáci a vydávají se za vskutku nevšedními zážitky.

*

K vyhlášeným podnikům mezi autoveterány patří už několik let British Classic Car Meeting ve světoznámém švýcarském středisku Svatý Mořic, který – jak už název napovídá – je vyhrazen majitelům klasických krasavců zpoza Lamanšského průlivu. První ročník BCCM se konal v roce 1994 a od té doby se stal neodmyslitelným setkáním majitelů naleštěných autíček takových legendárních značek jako Rolls Royce, Bentley, Aston Martin & Lagonda, Jaguar, Daimler a nebo Austin Healey.

Možná si řeknete, že taková sešlost zavání tak trochu snobismem, ale ony se k hotelům Kempinski a spol. opravdu jiné značky moc nehodí…

*

Na účastníky BCCM čeká zpravidla nějakých 250 kilometrů putování horskými serpentimani Engadinu a jak je u podobných akcí zvykem, hodnotí se v první řadě vzhled a elegance autíčka, zručnost v jeho ovládání  a nejrůznější vědomostní znalosti. Setkání v červenci 2011 se zúčastnilo na 400 milovníků historických vozidel, které se se během sedmnácti ročníků staly jednou z vyhlášených turistických atrakcí Svatého Mořice.

*

Účastníkem 17. ročníku BCCM byl mimo jiné i fešák na připojených záběrech, pořízených v době, kdy si jeho posádka „odskočila“ k jiné podivuhodné cestovatelské raritě – železniční smyčce v Brusiu.

Pro ty, kdo se lépe orientují ve škodovkách, audinách nebo mazdách, rádi uvádíme, že tenhle sporťák pochází od firmy Bentley z doby, kdy ji pohltil koncern Rolls Royce. Podobně jako dnes cloumala tehdy Evropou hospodářská krize a firma, která se do té doby specializovala hlavně na sportovní vozy pro vyšší střední třídu se rozhodla změnit filosofii a dodat vozům více elegance a zdání exkluzivity. Logicky tím musela jaksi změnit i klientelu. Pokud hádáte na jakou, pak samozřejmě na tu, která byla krizí postižena nejméně – ano, C je správně, na „horních deset tisíc“.

Pravda, dosavadní vyznavače značky Bentley čekalo zklamání, ale ti noví to měli firmě bohatě vynahradit. Prvním modelem této éry se stal Bentley 3¹/₂ (šestiválcový motor měl obsah 3,7 l), jehož výroba odstartovala v roce 1933. Jeho duchovním otcem byl inženýr Ernest Hives (pozdější lord Hives), který se držel zásady: „Pojďme vyrábět vůz nejlépe jak umíme a podle toho stanovme i jeho cenu!“

A tak se zrodil typický anglický plnokrevník, za jehož volantem nebyl problém udělat tehdy závratných 180 km/h a přitom si připadat jako indický místokrál. Dokonce zakladatel firmy W. O. Bentley se tehdy nechal slyšet, že pokud by si měl zvolit nějaké auto „své“ značky, pak jedině tohle.

*

Výsledkem byla ovšem „lidová“ cena. A tak zatímco tehdejší Ford „osmičku“ si britský motorista mohl pořídit za 100 liber (dnešních cca 5260 liber čili přibližně 152 tisíc Kč), tříapůlitrový Bentley ho už přišel na patnáckrát tolik (nějakých 2 a čtvrt miliónu „káčé“).

Takový vůz se samozřejmě vyráběl spíše v kusové než velkosériové podobě a do roku 1939, kdy byla jeho výroba oficiálně ukončena (několik kusů bylo zákazníkům dodáno ještě v letech 1940-1941) spatřilo světlo světa celkem 2411 automobilů tohoto typu (respektive mírně zdokonalené verze Bentley 4¹/₄ s motorem o obsahu 4,25 l). Není divu, že tahle někdejší „šelma“ patří dnes mezi autoveterány k obzvlášť ceněným raritám. Podobně zachovalý klenot se na aukcích draží za 60 000-90 000 liber (při současném kurzu libry bratru za nějakých dva a půl melounu).

Ale ruku na srdce: že je krásnej?

 Foto © František Kuník