VYSOKÉ TATRY & VZZS

(Slovensko, 2015) Zatímco nad českými dálnicemi se prohánějí sněžné bouře, nad svahy Vysokých Tater si během letošní zimy můžete užívat „azuro“ jako někde na alpských ledovcích. Zdejší sjezdovky lákají ke svému pokoření, obzvlášť pak ty nad Tatranskou Lomnicí. Svou délkou a pestrostí z hlediska náročnosti nabízejí jak solidní adrenalin, tak i poklidné „modré“ polyžováníčko, navíc v délkách, proti nimž jsou české protějšky přece jen ve zřejmé nevýhodě.

Kdo to má rád „horké“, ten by si neměl nechat ujít Generála, drsnou červenou sjezdovku ze Skalnatého plesa. Pokud se při ní zadýcháte, můžete ji proložit „Esíčkami“. Odpoledne však už Generál začíná odhalovat ledové plotny, a pokud ho už také cítíte v nohách, můžete si vychutnat stále solidní pojěžděníčko z Čučoriedek.

*Skalnaté pleso

 Od dob mládí autora těchto řádků prošla Tatranská Lomnice stran zimních radovánek přece jen výraznou proměnou a stran terénů, jejich ošetření, obslužnosti a s tím spojeného občerstvovacího a technického servisu, se dostala na úroveň středisek, na jaké je našinec zvyklý z alpských zemí. Zapomeňte na starou lanovku na Skalnaté pleso a na lyžařské vleky (ty ve Vysokých Tatrách fungují ještě na Štrbském plese), ale dopřejte si moderní velkokapacitní moderní kabinky, kryté čtyřsedačky a nebo dokonce osmisedačku (!).

Jediné, co ještě trochu kazí dojem, jsou stopy po nešťastné lesní kalamitě, která doslova zplundrovala lesní porost Vysokých Tater. Samotné Tatranské Lomnici by pak slušel trochu čilejší podvečerní a noční život. Zatímco Rakouská nebo Italská zimní střediska se po uzavření sjezdovek plní návštěvníky, kteří v obchodech doplňují výstroj nebo „energetické zásoby“, případně vybírají suvenýry na památku a hledají ten správný lokál, kde by probrali zážitky ze sjezdovek, tady „chcípl pes“…

*Lyžařský svah pod Čučoriedkami, který kdysi lemoval vzrostlý les

 Vysoké Tatry sice nepatří k destinacím s ustáleným počasím, ale když se zadaří, pak to stojí za to. Ostatně autor měl na pobyty v těchto nádherných horách vždycky štěstí. I když vzhledem k počtu jeho zdejších pobytů snad už ani nejde mluvit o štěstí, ale spíše o pravidle. Snad jen sedačková lanovka do Lomnického sedla by mohla být také s krytem, protože když to tady zastaví a následně foukne z Lomničáku, tohoto tatranského „Matterhornu“, vaše kosti to nepochybně pocítí.

A že se zde zastavit můžete, o tom svědčí i připojené záběry jedné z četných záchranných akcí tatranské horské služby, která se odehrála 7. února. Když to s adrenalinem přeženete, podceníte terén a přeceníte vlastní síly, nezbývá, než přivolat pomoc.

Zachycená situace se odehrála na sjezdovce pod Lomnickým sedlem nad Skalnatým plesem. Jedním z jejích ústředních aktérů byl přitom vrtulník Agusta A109K2 OM-ATJ Vrtulníkové záchranné zdravotní služby (VZZS; původně Letecká zdravotní záchranná služba), provozované společností Air-Transport Europe. VZZS má v současné době po celém Slovensku sedm základen, z toho jednu v Popradu.

Vrtulník Agusta A109K2 se na tatranském nebi objevil poprvé v červenci 2002, kdy ho ve Velické dolině předvedla přítomných hostům a novinářům švýcarská záchranářská společnost REGA. V březnu následujícího roku pak do Popradu přiletěl už první stroj, určený pro VZZS a zapsaný do slovenského rejstříku pod značkou OM-ATE. Jeho první akcí se stal převoz pacienta z Popradu do Bratislavy v rámci tzv. sekundárního letu.

*Vrtulník Agusta OM-ATJ v akci nad sjezdovkou v Lomnickém sedle

 VZZS zajišťuje v podstatě dva druhy letů: jednak primární, což jsou zásahy v těžko přístupném terénu (horský terén, terén bez komunikací, zásah na velkou vzdálenost), a jednak sekundární, při nichž jde o rychlý a zároveň šetrný převoz pacienta do vzdáleného specializovaného zdravotnického centra. Vrtulníky z popradské základny VZZS Krištof 3 se přitom orientují ve spolupráci s popradskou nemocnicí zejména na zásahy v oblasti Vysokých, Západních a Belanských Tater a Slovenského ráje.

*

Vrtulník ve verzi A109K2, určené pro záchranné akce ve vysokohorském prostředí, pohání dvojice turbohřídelových motorů Turbomeca Arriel 1K1 o výkonu 2x 426 kW a je určen pro 1-2 dvoučlennou posádku a 6-7 přepravovaných osob (respektive 2 ležící pacienti a 2 členové zdravotnického personálu). Jeho prázdná hmotnost činí 2000 kg, dostup 6000 m, dolet 964 km, max. rychlost 264 km/h a stoupavost 9,8 m/s. Později byly slovenské posádky vrtulníků Agusta vybaveny rovněž brýlemi pro noční vidění, s nimiž poprvé zasahovaly ve Vysokých Tatrách v lednu 2007 u Zbojnické chaty.

Prototyp vrtulníku Agusta A109 se vznesl poprvé do vzduchu v roce 1971 a postupně si našel cestu do celého světa. Vedle italské armády a policie ho dnes používá například americká pobřežní stráž (Coast Guard), australské námořnictvo, britské ozbrojené síly, venezuelská, paraguayská a slovinská armáda a ozbrojené a bezpečnostní složky Švédska, Jihoafrické republiky, Alžírska, Peru, Filipín, Lotyšska, Řecka, Chile, Bulharska a dalších zemí. Cena jednoho stroje se pohybuje kolem 6,3 miliónů dolarů.

 Text © -CC-

Foto © Bc. I. Kuníková

 FOTOGALERY: