Voda na Hostíku

Že máme na Hostíku vodu, to ví asi každý, kdo někdy navštívil Hostivařskou přehradu. Ať už kvůli tomu, aby si na jejím břehu zkusil chytnout nějakou tu mřenku na talíř a nebo se v ní vykoupat. Teda pro mě to na koupání moc není, já bych v tomhle rybníku svůj hustej kožíšek zrovna smáčet nechtěla, ale páníček má slabost pro zdejší procházky. Asi tak. Tak ho sem chodím provětrat a rozhejbat mu trochu kostru.

*

Jenže letos, jak asi každý ví, se té vody urodilo nějak víc. Dokonce o tolik víc, že nádrž už nestačila pojmout rozvodněné přívaly našeho Rio Botiča a pod hrází z toho byl hnedka pěknej povodňovej šrumec. V hotelu Selský dvůr prej utíkali hosté od snídaně a mezi magistrátem a místní radnicí se odehrála slovní přestřelka jak z Našich furiantů. Zastupující primátor se nechal slyšet, že náš starosta povodeň podle všeho zaspal, a ten zase, že upouštění vodní nádrže má na triku magistrát. No, já nevím, já jsem jenom malej pejsek, ale jestli se mi pod okny vzdouvá potok do povodňový vejšky a hráz už to nebere, tak mě zase nebere do hlavy, jak může někdo – potažmo placený z peněz daňových poplatníků za správu věcí veřejných a tudíž i (nebo spíše hlavně!) za bezpečnost  občanů i nás pejsků – čekat, až se touhle pohromou pod mými okny začne zabývat někdo, kdo je deset kilometrů daleko a má starosti s trochu větším vltavským potokem. K čemu je pak taková radnice městský části a vůbec celá městská část, když neví, co s jedním rozvodněným potokem, ví asi jen svatej Azorek…

*

Tak páníčku, sbírej si svý saky paky a vyrážíme na špacír!

*

Dokud během května jen tak přeprchávalo, bylo nám všem hej. Já měla pokoj od klíšťat, protože ty mokro dvakrát nemusej. Páníček si pro změnu liboval, že v povětří nepoletuje tolik pylových alergenů. A naši hornoměcholupští čutálisti si také nestěžovali, protože se jim alespoň pěkně zelenal pažit…

*

A májové vlhko svědčilo v našem boudičkově i májovkám. Tyhle měly skoro čtvrtmetrový klobouky a páníček si na ně místo košíku vzal kupodivu jen foťák. Ale má recht. Já bych si s ním stejně nedala, protože co není od masa, tak do mýho pupíku najde cestu jen stěží…

*

Fujtabl, to jsou ale nápady! Může mi někdo vysvětlit, jak je možný, že mi voda padá na kožíšek seshora, když ji mám ještě pod nohama? Jako by nestačilo, že teče po zemi, po lukách a občas se vyleje z nějakýho toho potoka, ona mi musí ještě padat za krk z oblohy. Kdo tohle má na svědomí, ten by zasloužil zakousnout! A pak jsou tady ještě takovýhle protekční bezpáteřníci, kterým někdo nadělil přenosnej karavan a oni jím stejně opovrhujou a v tom mokru se ještě rochněj…

*

Tak dopolední špacír máme za sebou a teď by to chtělo trochu osušit. A taky ještě trochu prokrvit. V tom mokru venku se moc běhat nedalo, tak proženeme páníčka křížem krážem tou naší „tři plus jedničkou“. Nejdřív páníčka trochu vyprovokujeme nějakým tím déletrvajícím poštěkáváním, a když ani to nezabere, ukradneme nějakou „kořist“, nejlépe z prádelního koše. Že jsou to paničky punčochy? No a? Co má jako bejt? Já je stejně nenosím, já se o ně budu jen přetahovat!

*

A nedám! Si někdo snad myslí, že když jsem malej pejsek, tak že nemám sílu. Túdle! Co jednou držím, to jen tak nepustím. I kdyby mě to po hlavě vzalo…

*

Ležím vysoko, vidím daleko. Přinejmenším mám alespoň přehled, v jakém stádiu je příprava páníčkova oběda. Teda, na můj vkus to trochu šidí. Masový to není a teplý už tuplem ne. Tady to, koukám, dneska za žádný michelinovský hvězdičky nebude. A co já? Já příbor a gáblík nedostanu? Cože, že pejskové baštěj jenom dvakrát denně, ráno a večer? Povídali, že mu hráli! Já si myslím, že pro pejska by se v ledničce nějaká ta šunčička nebo kejtička určitě našla!

*

Slyšeli jste už někdy o Amazonce? Páníček o ní básní dost často. Tohle se ale prej má podle něj k Amazonce stejně blízko nebo daleko jako žížala k brontosaurovi. No, já nevím, já jsem Amazonku ještě neviděla. Ale na můj vkus je i v tomhle našem Botiči přece jen trochu víc vody, než abych tu vysedávala a vyhlížela, jestli se mi na udici něco zasekne.

*

Tady obvykle za slunného a suchého jara či léta hasí vyschlí kolemjdoucí žízeň vícestupňovým pivem značky Démon. I cesta bývá zpravidla suchá. Letošní voda na Hostíku jí však dala docela jinou podobu. Jasně, že mě tady musel vzít páníček na ruku. A jasně, že mu to v tom blátíčku klouzalo jak baletce v Labutím jezeře.

*

Za devatero horami, ze devatero údolími, žil byl na soutoku Rio Negro a Rio Branco jeden pejsek, jedna šicinka, jedna Kettynka. Hezky to začíná co? Tedy až na to, že to, co vypadá jako nefalšovaný amazonský prales, je ve skutečnosti „pouze“ deštný prales na Rio Botičo Léta Páně 2013…

*

Předloni se hostivařská přehradní nádrž čistila a odbahňovala, ale nakolik zůstane čistá a odbahněná po letošních povodních, to jsem tedy docela zvědavá. Na páníčkově snímku je vidět jeden z ostrůvků. Zřejmě ponechaný pro vodní ptactvo. Při povodních tady ale žádní čápi ani plameňáci nehnízdili…

*

Páníčkovy oblíbené kapičky. Jen pavučinky u toho ještě chybí. Tedy ne že by mne to bůhvíjak bralo, ale jako zábava je to docela neškodné, takže v tom páníčkovi nijak nebráním…

*

Ne, to nejsme na silnici první třídy. To jsme na naší pěší promenádě kolem přehrady. Jak ale říká páníček, vodorovné značení je tady podstatně viditelnější než na takové „dé jedničce“ nebo „er desítce“. No, to já nemůžu dost dobře posoudit, mě stačí, že tady už není žádný bahýnko a že si nezaprasím tlapky.

*

Tak tahle pláž na Hostíku bývá obvykle plná naháčů a zalitá sluníčkem. Letos je hlavně zalitá vodou.

*

Nedaleko od nás v Průhonicích jeden takovýhle padající strom prý zabil paničku na procházce s pejskem. Tedy mezi námi, byla to od toho pejska hodně velká nezodpovědnost, jít venčit paničku do míst, kde zrovna kvůli povodni padají stromy. To já alespoň dávám pozor, kterým směrem ty stromy padají. Jak se ostatně můžete přesvědčit, stojíme s páníčkem vždycky na opačném konci těch padlých kmenů. Že by mohly být ještě nějaké stromy za námi? Ale dejte pokoj! Ty už přece nesmí spadnout, když tam zrovna stojíme a fotíme…

*

Á heršvec, zase voda. A plavky jsem si nechala doma. Stejně jako ty olympijský holínky. No nic, tady nezbývá jiné řešení, než páníčkova silná paže. A vpravo se můžete pokochat pohledem na ještě jeden vyvrácený kmen. Sem docela zvědavá, jak dlouho tady takhle vydrží. Třeba ho ale do zimy stihnou rozebrat…

*

Po náročném špacíru to chce nějakou tu odměnu. A nějakou tou mlsotou od paničky taky nezhrdnu, to dá rozum. I kdybych se kvůli tomu na zadní stavět musela!

Vaše Ketty von Hostík