Rio Pecos na dalmatský způsob

(CHORVATSKO) Když se řekne Rio Pecos, většina cestovatelů, odkojených v dětství indiánkami, si nepochybně představí Divoký západ, pueblo Apačů a nesmlouvavý souboj Old Shatterhanda s jejich náčelníkem Inču-čunou. Vzrušující záběry z prvního dílu filmu Vinnetou však nevznikaly v okolí skutečné americké řeky, ale její chorvatské dublérky.

*

Dalmatská prérie s úžasným panoramatem vápencových skal

Důvod, pro který se režisér Harald Reinl zvolil pro natáčení své kultovní filmové série na motivy románů Karla Maye jadranské pobřeží, byl samozřejmě prozaický. Náklady na natáčení v původních amerických exteriérech by film jen stěží zaplatil. Nicméně v Evropě existují lokace, které dovedou ty americké bezpečně nahradit.

*

„Hacienda“ nedaleko kaňonu Zrmanja s transdalmatskou dálnicí na svazích Velebitu

Ponechme teď stranou skutečně etnografickou stránku problému, kde indiáni z kmene Apačů skutečně žili, a držme se čistě literární předlohy, na kterou se Reinl ( a další režiséři mayovek) snažil navázat. Pro své filmy – mimochodem ty Reinlovy jsou ze všech filmových mayovek bezkonkurenčně nejpopulárnější – si vybral oblast Dalmácie s tamními vápencovými horami a krasovými řekami s úžasnými kaňony a vodopády. Reinl přitom nehledal pouze „nějakou“ romantickou krajinu, ale moc dobře věděl, čemu se chce přiblížit. Nakolik se Reinl trefil do charakteru krajiny kolem skutečné řeky Rio Pecos, si lze ostatně učinit představu z připojených záběrů.

Skutečná podoba americké řeky Rio Pecos, protínající státy Nové Mexiko a Texas

Možná byl nakonec pravdě blíž než některé hollywoodské westerny, včetně legendárního Mackennova zlata, které se dlouhá léta urputně držely exteriérů v Utahu. Tamní impozantními skalními monumenty sice dodávaly filmům dechberoucí šťávu a napětí, ale s indiány toho společného moc neměly. Těm se přiblížil až „prérijní“ snímek Tanec s vlky…

*

Namísto někdejších indiánských kánoí dnes brázdí vody řeky Zrmanja rafty

Že by potomci Ilčiho a Hátatitly?

Úspěch, který zaznamenaly Reinlovy mayovky, lze přisuzovat režisérovým zkušenostem a řemeslné zručnosti. V 50. letech minulého století prorazil úspěšnými filmovými přepisy populárních Wallaceovek a v roce 1958 si udělal jméno válečným snímkem U 47 – kapitän Prien o slavném ponorkovém veliteli z 2. světové války. Později převedl na filmové plátno rovněž spektakulární knihy „ufologa“ Dänikena. Mayovky, natočené jinými režiséry (R. Siodmak, H. Philipp, F. J. Gottlieb, A. Vohrer), jsou o jednu až dvě ligy za Reinlem a jedinými režiséry, kteří s ním mohou více než rovnocenně křížit kordy, jsou italsko-argentinský režisér Hugo Fregonese (Old Shatterhand) a rakouský Georg Marischka (Poklad Inků).

*

Tahle trojka dokázala řeku Zrmanju a její kaňon proslavit víc, než všechny reklamní kampaně světa

Jednou z Reinlem zvolených lokací se stal dolní tok krasové řeky Zrmanja, dlouhé cca 65 kilometrů a vlévající se do Jadranu jižně od Velebitu. Okolí má spíše rovinatý a jen místy lehce zvlněný charakter, takže kdo neví co a kde hledat, legendární kaňon na „Rio Pecos“ snadno unikne jeho pozornosti.

Tak takhle topil Old Shatterhand ve vodách Zrmanji chudáka Inču-čunu

Reinl zde točil už svou první mayovku Poklad na Stříbrném jezeře, ale opravdu významný prostor se mu dostalo v prvním dílu Vinnetoua a později také v „trojce“, kdy se zde odehrávala dramatická scéna s bandity na vorech, které Old Shatterhand s Apači přivítal zapálenou naftou. Kromě toho si kaňon a řeka Zrmanja zahrály ještě ve filmech Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti, Old Surehand a Vinnetou a míšenka Apanači.

*

Natáčení vinnetouovek nebylo pro jeho protagonisty žádnou procházkou růžovým sadem;  zleva: pochroumané prsty velkého náčelníka Apačů (že by selhal tomahawk?), v letním parnu i zapřisáhlému indiánskému abstinentovi „bodla“ ohnivá voda, tedy v tomto případě vychlazené pivko, které zpocenému náčelníkovi poskytl mezi dvěma záběry jeden z jeho úhlavních nepřátel – zlotřilý desperát Rollins v podání Rika Battaglii, a ukázka, k čemu také může posloužit pověstná stříbrná puška, když se její majitel necítí ve své kůži…

Dnes už řeka Zrmanja opět plyne poklidně, nikým a ničím nerušená, bez svištění šípů, rachotu pušek a koltů a ruchů filmového štábu. A přitom na jejím půvabu se nic nezměnilo. Naštěstí. Pravda, na horním, živějším toku se slapy, peřejemi a vodopády se konají každoroční závody raftů, ten letošní – jubilejní desátý – se konal v dubnu, ale ty mají pouze jednodenní program. Dolní tok pak brázdí nevelké výletní lodě, dávající návštěvníkům okusit pohled na strmé skalní stěny, lemující řeku a vysoké místy až 200 metrů.

*

Pro jistotu nejdřív jedno cigárko a pak si Lex Barker alias „Olda Šetrnej“ může vyzkoušet, co s ním udělá indiánský kalumet

Natáčení mayovek rozhodně nebylo na rozdíl od osudů filmových hrdinů ani zdaleka smrtelně vážnou záležitostí (pomineme-li karamboly kaskadérů), a proto vám nabízíme pár záběrů ze zákulisí, které mají zhusta komické a paradoxní situace…

 Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina – ve filmu Vinnetou Rudý gentleman dva nesmiřitelní protivníci, zleva Klaus Kinski alias ničema Luka a Pierre Brice coby nejslavnější náčelník Apačů si mimo záběry kamer docela rozuměli; vpravo pro změnu karetní souboj, soudcovaný  plukovníkem Merrilem (Renato Baldini): „Náčelníku, pokud tuhle partičku projedete, tak z toho míru mezi bílými a rudými nic nebude…!“

Text & foto © -CC- a archív