Paříž, pátek třináctého… A.D.2015

(2015) Až na sázkové společnosti, které své věrné ovečky, přesvědčují, že den s tímto datem je zrovna ten šťastný, kdy zrovna oni vyhrají vytoužené milióny, to má většina lidí naopak. A po tom letošním listopadovém, si ho budou setsakra pamatovat nejen ve Francii, ale přinejmenším v celé Evropské unii.

*

Tragédie, která se odehrála v metropoli nad Seinou, přitom za dané mezinárodní situace není zcela nepochybně zdaleka poslední. A ačkoli si to kromě příslušníků zpravodajských služeb a několika dalších trochu inteligentnějších osob, schopných hlubší rozumové úvahy, nikdo nechce připustit, není v podstatě síly, která by něčemu podobnému dokázala na sto procent zabránit.

Situace na poli války s terorismem se totiž po 13. listopadu poměrně zásadně změnila. Zatímco až dosud docházelo se spíše větším časovým odstupem k jednorázovým útokům, nyní si hoši vyzkoušeli koordinovaný útok proti několika cílům současně. Útok přitom natolik sofistikovaný, že jen naprostý „Pepík“ by nepochopil, že za touto akcí je mnohem temnější a mocnější síla, než pár rozdováděných povstalců ze syrské pouště, podřezávajících svým zajatcům krky.

*

Cíle teroristické operace 13. listopadu 2015 v metropoli nad Seinou; ze schématu je znatelná vzdálenost Stade de France od míst masakrů

 Příprava akce takového zničujícího rozsahu (a vzhledem k úspěchu té nynější ta příští může mít následky ještě katastrofálnější), totiž vyžaduje nemalé prostředky a rozsáhlou agenturní síť, která se postará nejen o zbraně a výbušniny, které se nedají jen tak strčit někam do skříně nebo pod gauč, ale také o bezpečné ubytování, spojení, dopravu. Představa, že policie chytne nějakého moulu jen kvůli tomu, že si zapomněl štípnout jízdenku, je samozřejmě u takovýchto operací naprosto nemyslitelná.

A v neposlední řadě také potřebujete dostatek času na přípravu. Ten hraje obzvlášť důležitou roli. Jakmile máte totiž zabezpečené zázemí, přichází na řadu obhlídka cílů a získání dokonalého přehledu o jejich provozu. V případě například koncertního sálu (ale třeba i veletržního nebo sportovního areálu) to obnáší nastudovat si jeho program a vytipovat takový, který přiláká co nejvíc potencionálních obětí útoku. V té souvislosti ovšem také musíte důkladně proklepnout i celý objekt. Jeho hlavní i únikové vchody a východy, četnost personálu a případně ochranky a jejich pozice v době předpokládané operace. V neposlední řadě si pak musíte zajistit krytí vně objektu. Pokud nemáte problém s opuštěním místa činu, protože jste sebevražednými atentátníky, i tak potřebujete mít přinejmenším „klid na práci“ po dobu likvidace cílů uvnitř domu či areálu.

Následky útoku

 Než tohle všechno zmapujete a přizpůsobíte tomu plán operace, musíte někde bydlet, něco jíst a hlavně mít možnost nenápadného pohybu, spojeného s obhlídkou terénu, pozdějšího převzetí výzbroje a dopravy na místo samotné operace. Nicméně toto celé lze v rámci maximálního možného utajení jistit i jinak. Přímé vykonavatele útoku totiž můžete až do zahájení akce uklidit a veškerý servis jim obstarat. v éře 21. století se prostě na samostatně pracující univerzály typu „Šakala“ už nelze spoléhat. Ostatně i ten byl odkázán na informační servis a navíc šlo o románovou postavu.

A pak je zde ještě důmyslné krytí celé akce. Nejde jen o to být schovaný, ale svést protivníka – v tomto případě zpravodajské služby – na falešné stopy, respektive vyvolat únavu a ochabnutí jejich pozornosti podsouváním abnormálního množství potenciálně podezřelých stop. K takové krycí operaci dnes dokonale slouží internet a jeho sociální sítě. Stovky falešných zpráv a stovky falešných udání, jejichž prověřování je v podstatě jen ztrátou času, dříve či později otupí ostražitost. A tehdy přijde na řadu několik cílených udání, které mají prověřit bdělost protivníka. Pokud ještě není dostatečně unaven, útok se odkládá a zastírací operace pokračuje. Pokud nezareaguje, jak by měl, je cesta k útoku otevřená.

Na takovou operaci pak samozřejmě nestačí tři čtyři mládenci, protože je nutné zajišťovat i bezpečné spojení a spoustu dalších souvisejících úkonů. Navíc je třeba si uvědomit, že v Paříži tentokrát nešlo o jediný cíl, ale několik cílů najednou, a že všechny skupiny musely pracovat naprosto nezávisle na sobě bez jakéhokoliv vzájemného spojení, aby v případě odhalení jednoho článku nedošlo k dominovému efektu. A ani v okamžiku útoku není potřeba, aby útočníci mezi sebou komunikovali. I v takovém případě totiž časovou koordinaci útoků mohl a nejspíše také řídil někdo další. A v takovém případě tady máme síť, jejíž činnost a splnění úkolu prostě a jednoduše nejde zabezpečit nějakým hurá stylem.

*

Ono už v lednu t.r. v případě atentátu na redakci Charlie Hebdo nešlo o ojedinělý útok, neboť vedle něho byl veden ještě další na košer obchod. Nicméně tenkrát nešlo o sebevražedné atentátníky, což se z pohledu celkového utajení pozadí celé akce mohlo jevit plánovačům nynější akce jako poněkud riskantní.

*

Hoši z této agentury (francouzská rozvědka) se teď budou mít co ohánět

 Navzdory těmto jednoduchým počtům se objevují docela úsměvné dedukce, proč a nač se stalo zrovna tohle nebo tamhleto. Vzhledem k chirurgickému řezu, jaký celá akce v Paříži připomíná, měli atentátníci jeho průběh propracovaný do nejmenšího detailu. Jako v případě „útoku“ u fotbalového stadionu Stade de France, kde navzdory množství lidí došlo k sebevražednému odpálení tří teroristů ještě před jeho branami. Zdánlivě nepochopitelný nebo dokonce nepodařený pokus o atentát však měl evidentně pouze krycí účel. Tomu ostatně napovídá i použití zbraní: zatímco v centru Paříže se střílelo, u Stade de France se kvůli efektu použily výbušniny…

Jak asi každý zaznamenal, právě na Stade de France se za účasti mnoha desítek tisíc diváků konal mezistátní fotbalový zápas. Tím na sebe vázal mimořádnou pozornost, a to včetně bezpečnostních složek. Zápasu byl navíc přítomen i prezident Hollande, takže stačilo vyvolat menší rozruch i bez vniknutí na stadion a o zmatek bylo postaráno, včetně urychlené evakuace hlavy státu. A mezitím mohl být v prakticky nehlídaném centru Paříže zahájen totální masakr.

*

Paříž 13. listopadu 2015

 Dobrat se nicméně původců této šílené akce bude hodně, ale opravdu hodně složité. Cestovní pasy by na místě útoků nenechal ani „malej Jarda“, který si právě přečetl první bondovku. Jejich majitelé jsou buď veskrze fiktivní a pokud snad doklady opravdu patřily nějakým konkrétním blízkovýchodním uprchlíkům, tak ti už jsou nepochybně na pravdě boží. Určité relevantní stopy tak mohou kousek po kousku shromažďovat forenzní specialisté, kterým se snad už podařilo identifikovat daktylky z utrženého prstu jednoho z útočníků. V další fázi pak budou na řadě zbraně a jejich munice, i když ani v tomto směru asi nelze čekat bůhvíjaké zázraky. Podle všeho se však nejspíš podaří přinejlepším odhalit totožnost útočníků, ale rozkrýt síť, která je po celou dobu přípravy jejich útoku zajišťovala, poskytovala jim materiální a informační servis a hlavně – která celou akci řídila a iniciovala, bude hodně, ale opravdu hodně tvrdý oříšek.

*

V této souvislosti stojí za pozornost vyjádření amerických zpravodajských služeb, které si bezprostředně po útoku posypaly hlavu popelem. Zatímco v případě pádu ruského dopravního letadla nad Sinajským poloostrovem měly údajně alespoň nějaké informace z elektronických odposlechů, nyní nezaznamenaly ani ťuk. Že by islamističtí hackeři dokázali přeprat hochy z Langley (CIA) a nebo Fort Mead (NSA), se však nechce věřit. Byť takový Hollywood nás podobnými historkami krmí rok co rok. Svým způsobem to však dává odpověď na pohnutky  agenta Snowdena, proč se rozhodl poškodit americkou elektronickou odposlechovou výzvědnou službu NSA, představující nejšpičkovější kryptologické pracoviště na světě. Pokud někdo chtěl její práci sabotovat – prostřednictvím skandálu kolem tzv. odposlechů evropských politiků a s tím spojené snahy výrazně omezit pravomoci NSA (a zakrýt jí tak oči a v jejím případě hlavně uši) – měl pro to asi pádný důvod…

*

Ať tak či onak, pařížský masakr se ve spojení s událostmi kolem Charlie Hebdo jeví jako hrozba, na níž by mohly navázat v určitém časovém sledu další a zřejmě svou razancí se i stupňující útoky. V tuto chvíli se dá v podstatě říci, že se zatím jednalo pouze o fázi A. Fáze B by mohla přinést souběžně koordinované útoky už nikoli v jednom velkém městě, ale v takových třech až čtyřech v několika různých regionech vybrané země. Fáze C by pak vedla koordinované útoky v několika zemích najednou a teprve fáze D by si zasloužila označení, kterým už teď novináři krmí titulní stránky listů a hlavní televizní zpravodajství, a to soustředěný útok na několik cílů v průběhu několika dnů a týdnů s jen těžko odhadnutelným počtem obětí a škod! Tedy skutečnou válku!

*

Teroristický útok v Paříži si klade za cíl nejen rozvrátit dnešní soužití Evropanů s příslušníky jiných náboženství a kultur, ale vyvrátit z kořenů i základny samotné Evropské unie; a tak nezbývá, než si položit otřepanou otázku: Qui bono?

 Jen tak na okraj: Francie už podobnou válku s teroristy zažila. Před více než půl stoletím vedla podobný boj s alžírskými mudžáhedíny. A jejich cílem se nakonec staly i průmyslové objekty a infrastruktura, jak se může čtenář dozvědět například na stránkách publikací Špinavá válka, které s poměrně mimořádnou dávkou přesnosti přibližují kořeny islamistického terorismu a formy jeho boje.

Tam lze ostatně hledat i odpověď, jaká rizika čekají příští rok evropský fotbalový šampionát. Autor těchto řádků se sice nedomnívá, že by se podobný úder – respektive úder fáze B – opakoval znovu ve Francii, nicméně islámští teroristé už s útoky na sportovní akce mají své zkušenosti. Kdysi v Alžíru už útočili na fotbalových stadiónech a v roce 1972 na olympiádě v Mnichově. Nicméně fotbalová klání by podobně jako v případě Stade de France opět mohla sehrát toliko kulisu pro zastírací manévry a úder by zřejmě přišel někde úplně jinde…

*

 © -FM-