Učka – nejmenší pohoří

Možná, že by se v naší staré dobré Evropě našlo ještě menší, nechci se hádat, ale přestože se rozkládá na relativně nevelké ploše a neohromuje ani nadmořskou výškou svých vrcholů, buďte si jisti, že vás co do zážitků rozhodně nezklame. Jen asi budete překvapeni, že tenhle masív se zvedá v končinách, kam zpravidla kvůli horám rozhodně nejezdíme. Jde totiž o Učku – nejvyšší horský hřeben Istrie, táhnoucí se v délce asi pěti kilometrů nad istrijskou Opatií.

 Ne, nesmějte se. Se 1394 m vysokým vrcholem Vojak by Učka byla po Krkonoších a Jeseníkách třetím největším horstvem naší republiky (šumavský Velký Javor už leží za „čárou“ u bavorských sousedů). A nejen to. V zimě bývá zdejší území pokryté obstojnou sněhovou pokrývkou jako naše Beskydy, takže se tu dá i v pohodě lyžovat! Tedy spíše na běžkách, na sjezdovky zde moc zařízeni nejsou. Po zbytek roku pak západní svahy Učky využívají ke svým sportovním aktivitám rogalisté, kteří zde mají k dispozici speciální vzletovou rampu, a vyznavači paraglidingu.

Učka však nabízí i další nevšední zajímavosti. Přestože kolem ní jezdí cestou do přímořských letovisek značná část návštěvníků této chorvatské destinace, jen málokoho napadne, vzdát se alespoň na jeden den šplouchání v Jadranu a dopřát si pořádnou túru. Až v posledních letech možná někteří turisté Učku zaregistrovali, a to díky stejnojmennému šestikilometrovému tunelu, který spolu s rychlostní silnicí významně zkrátil spojení z Rijeky do jihoistrijských letovisek jako Rabac, Pula či Rovinj. Pokud si však chcete udělat výlet „do hor“, zapomeňte na tunel a zvolte klikatící se serpentiny k rozcestí u hotelu Učka.

 Přestože na vrchol vede kvůli vysílači i úzká asfaltka, milovník přírody nepochybně zvolí některou z pěších cest. Odměnou mu budou podle trasy, kterou zvolí, buď divoké vodní toky s vodopády na východních svazích, cesta středomořským lesem na severním hřebeni se spoustou vzácných rostlin a živočichů a ve finále ničím nerušený výhled, který umocňuje malá věžička, která pamatuje ještě Rakousko-Uhersko, s prodejnou suvenýrů a ochozem.

 Na Istrii jezdím s přestávkami od svých patnácti let a k mám k ní více než srdeční (s měkkým í na konci, prosím) vztah. Je to prostě kraj, kde bych klidně nechal spočinout své kosti. Ať už pro nezaměnitelnou vůni moře a zdejších pínií, romantické skály a zátoky, prima lidi, skvělou kuchyni a nebo jedinečné víno. Přesto mě dokáže skoro vždycky něčím překvapit. A když říkám překvapit, nemíním tím rostoucí ceny nebo šířící se výstavbu stále nových a nových hotelů a penziónů, ale opravdové NĚCO! Jako třeba okouzlující udržované arboretum v lázeňské Opatiji, kde na vás dodnes dýchá atmosféra někdejší rakousko-uherské „jadranské riviéry“, a nebo naprosto nevídaný skalní kaňon Vela Draga při západním úpatí Učky. Ke kaňonu vede od parkoviště při ústí tunelu (nad usedlostí Baričeviči) pohodlná značená stezka s řadou vyhlídek a možností sestupu až na dno tohoto přírodního divu. Ten už tak pohodlný není a vyžaduje jistou tělesnou zdatnost, ale stojí za to.

Kaňon pod Učkou mi přitom zůstával dlouho skryt a když jsem ho poprvé spatřil, udělalo to ně mě podobný dojem, jako když spatříte jihofrancouzský Verdon. Jistě, velikostně je to možná trochu nesrovnatelné, ale přesto na vás dýchne kouzlo čehosi impozantního! Tento dojem ještě umocňuje železnice, která hluboko pod vašimi zraky přetíná kaňon z jednoho tunelu do druhého.

Ze svahů se tyčí k obloze úchvatné skalní věže a když si počkáte na západ slunce, spatříte úkazy, jaké si možná filmoví pamětníci vybaví z legendárního westernu  Mackenovo zlato s Gregory Peckem a Omarem Shariffem v rolích šerifa a zlatachtivého desperáta. Prostě istrijské Monument Valley a nebo Colorado i s Union Pacifikem…

GALLERY:

◄12

-CC-