NÁMOŘNÍ MUZEUM PIRAN

Slovinsko patří k menším přímořským státům, ale přesto má poměrně pestrou námořní historii. Vděčí za to v přístupu k Jadranu, který jako součást Středomoří křižovaly lodě už od antických dob. Slovinské pobřeží není nijak dlouhé, nicméně se na něm rozkládají tři významná historická střediska Koper, Izola a Piran, která byla a nadále zůstávají pro Slovinsko důležitou branou do světa.

Asi nejmalebnějším městem je Piran, kde se nachází i hlavní námořní muzeum, zachycující historii zdejší mořeplavby od nejstarších dob po 20. století. Celým názvem Pomorski muzej „Sergej Mašera“ Piran se nachází v klasicistním paláci Gabrielli-De Castro na Cankarjevově nábřeží hned vedle centrálního náměstí. Bylo otevřeno v roce 1954 původně jako Městské muzeum a zpočátku zahrnovalo městskou knihovnu a městské archívy. V 60. letech bylo postupně přeměněno na námořní muzeum a v roce 1967 získalo jméno národního hrdiny Sergeje Mašera.

 Sergej Mašera (1912-1941) byl rodák ze Slovinské Gorice a za 2. světové války sloužil jako poručík na tehdy jugoslávském torpédoborci Zagreb. Když na Jugoslávii zaútočila v dubnu 1941 italská a německá vojska, kotvil Zagreb v Boce Kotorské. Zde na něj italské bombardéry podnikly 6. a 17. dubna nálety, ale loď nezasáhly. Když 15. dubna 1941 demoralizovaná jugoslávská královská armáda požádala o příměří, dostaly posádky válečných lodí rozkaz vydat je do italských rukou. Mašera se svým někdejším spolužákem z námořní akademie Milanem Spasiċem se ale rozhodli rozkaz ignorovat a Zagreb raději potopit. Italové tehdy ocenili hrdinství obou důstojníků osobní účastí na jejich pohřbu.

Piranské námořní muzeum zabírá tři podlaží a nabízí reprezentativní průřez námořní historií zdejšího přímořského regionu a osudů jeho námořníků.

První expozice dává nahlédnout do nejstarší – antické – historie.  Činí tak prostřednictvím efektní „podmořské“ vizualizace archeologických artefaktů pod prosklenou podlahou. Jedná se o podmořské nálezy z nejbližšího okolí, které doplňují informační tabule o někdejším námořním propojení severozápadního pobřeží Istrie s ostatními regiony při Jaderském moři. Dominantním exponátem je pak replika antické dřevěné kotvy.

Další expozice je věnována historii rakousko-uherského námořnictva a jeho příslušnících z řad Slovinců. Počátky rakouské maríny sahají do roku 1814, kdy se podunajské mocnářství po porážce Napoleona dostalo k Jadranu. Zpočátku měla své centrum v Benátkách, ale po jejich ztrátě v roce 1848 se novým centrem stal Terst, kde vznikla i Námořní válečná akademie.

Součástí expozice je množství dobových fotografií, ale také exotických předmětů zejména ze zaoceánských plaveb rakouských (rakousko-uherských) lodí. Nejvíce těchto předmětů pochází z Dálného východu, kde se Císařské a královské námořnictvo angažovalo mimo jiné při potlačení tzv. boxerského povstání v Číně.

Významnou součástí muzejních sbírek jsou rovněž části vybavení starých plachetnic a jejich mobiliáře s námořní tematikou jako truhlic, plastik, židlí nebo glóbů. Každá srdce milovníka moří však musí nadchnout lodní modely a plátna marinistů.

Za sbírkou modelů starých plachetnic je vídeňský rodák Gabriel Gruber, který vyučoval na lublaňské technice matematiku, mechaniku, hydrauliku a strojírenství. V té souvislosti se také zaobíral konstrukcí lodí a přístavních zařízení a pro názornější výuku nechal v letech 1774-1783 od Spirita Viga a jeho kolegů zhotovit precizní lodní modely dobových plachetnic.

Novodobá historie období let 1918-1941 připomíná zejména rozmach jugoslávských rejdařských aktivit. Léta 1941-1945 jsou pak věnována zejména účasti slovinských námořníků na protifašistickém odboji během 2. světové války. A to jak v podobě dochovaných artefaktů v podobě uniforem nebo palných zbraní, tak dalších lodních modelů.

Součástí prohlídkového okruhu je i připomínka rodu Gabrielli-De Castro, zakladatelů a původních majitelů paláce.

*

Piranské námořní muzeum má kromě expozice v paláci Gabrielli-Di Castro ještě několik poboček, zahrnujících například sbírku modelů lodí v Muzeu Parenzana v Izole,Etnografickou expozici Tonina hiša nebo Salinářské muzeum jižně od letoviska Portorož, navazujícího bezprostředně na Piran.

Vstupné do muzea je spíše symbolické a personál je mimořádně milý a vstřícný. Naše redakce výměnou za publikace z produkce nakladatelství Ceskycestovatel.cz díky tomu získala pro svůj lodní archív pozoruhodné publikace z historie slovinské námořní plavby. Jedna z nich – Davide Filipas: Spomini ladjedelniškega mojstra – jsou věnovány vzpomínkám stavitele rybářských bárek, druhá – Rog – je pro změnu věnována první slovinské zaoceánské obchodní lodi, postavené v roce 1944 v kanadském Halifaxu v rámci válečného programu Liberty a zakoupená Jugoslávií pro Slovinskou námořní plavbu v roce 1954.

*

P.S. Jakožto starobylé přímořské letovisko Piran samozřejmě nabízí i další expozice spjaté s mořem, ať už se jedná o Muzeum podmořských aktivit (Potápěčské muzeum) nebo o Mořské akvárium, které bývá navíc spojeno se sezónními expozicemi (v roce 2017 to byli obří pavouci).

 Text a foto © -FK-