Chorvatská kuchyně

V časech, kdy cestovatelé už nevyplouvají objevovat nové země a jejich obyvatele, ale míří do světa za zážitky, se v posledních letech těší zvláštní oblibě zejména ty gurmánské. A nemusí kvůli tomu jezdit ani na druhý konec světa. Evropa je v tomto směru stejně tak bohatá jako pestrá a vaše chuťové pohárky nadchne i taková dnes už „obyčejná“ destinace jako Chorvatsko.

*

Nicméně člověk má ještě dobře v paměti, kdy s krutě limitovaným devizovým příslibem počítal každý dinár (tehdy bylo ještě Chorvatsko součástí Jugoslávie), aby si mohl dát alespoň obyčejnou zmrzlinu, pepsi, která z nealko pitiva tehdy Dalmácii vévodila, a nebo nějaké to pivko značky Union či Karlovačko. Jediným řešením tehdy bylo dozásobit se nějakou tou markou nebo dolarem od „směnárníků“ v Palacké. Jedině tak si například autor těchto řádků mohl rozšířit knihovnu o nedostupné odborné knihy kapitalistické provenience a nebo o knihy v tehdejší totalitní domovině rovnou zakázané.

*

Opeřený „vyhazovač“ populárního podniku u Svaté Marie v dalmatské Vodici a stylová konoba Rustika

Na každý pád chorvatská respektive dalmatská kuchyně dokáže oblažit tělo i duši stejně jako kterákoliv středomořská kuchyně. Navíc je zpestřená historickými vlivy, kdy se na zdejším území dlouhodobě protínaly zájmy evropských mocností a Osmanské říše.

Přímořská kuchyně těží samozřejmě z pestré nabídky ryb a mořských plodů, které se připravují na nejrůznější způsoby. Nejčastější je příprava na roštu/grilu, ale lze si dopřát i rybu dušenou nebo vařenou. Tato pestrost se zejména u ryb promítá samozřejmě i do poměrně různorodých cen, které mohou u přímořské kuchyně svou výší až překvapit. Kdo má hlouběji do kapsy, ten si může dopřát makrelu, ale v pečené podobě je její maso poněkud suché a nevýrazné. To už je lepší zvolit tzv. srdele (girice) nebo-li sardinky. Jejich servírované množství odpovídá velké rybě, takže netřeba mít obavu, že byste po jejich konzumaci zůstali o hladu. Navíc mají pikantní chuť, kterou ještě zvýrazní šťáva z citrónu. K levnějším rybám patří i rovněž chutný cípal.

Každopádně hlavní rybí laskominu představují bílé ryby jako zubatec, orada nebo brancin, které byste během pobytu u moře rozhodně neměli vynechat. V konobách nebo zavedených restaurantech (s pohledem do kuchyně) vám navíc přinesou vybrat z čerstvých ryb a tu, která vás nejvíce osloví, vám pak připraví. Podobně stojí za ochutnávku chobotnice (například jako salát), olihně (na grilu) a neb mušle v pikantní omáčce, které vám také v portmonce bůhvíjak nezavíří.

Vydatný kapitánský salátek z dalmatského Mortaru

Kdo neholduje rybám (i tací se mezi námi najdou), dostane se mu v chorvatské kuchyni dostatečná nabídka i z jiných mas. Dříve jí dominovalo jehněčí, ale dnes – i na základě turistické poptávky – převládá vepřové a kuřecí. Nejčastěji pak v podobě steaků, grilovaných porcí a špízů. V oblibě jsou kromě toho rovněž mletá masa jako pljeskavica a nebo čevapi (naše čevabčičiči, ovšem v podstatně vydatnějším a chutnějším vydání).

Italský vliv je v dalmatské kuchyni viditelný obstojným zastoupení těstovin na nejrůznější způsob. Součástí chorvatské kuchyně je samozřejmě i čerstvá zelenina a olivy, které tvoří přílohy hlavních jídel a nebo součást velkých nebo malých salátů. Kvalitní pizzy jsou dnes v Chorvatsku rovněž naprostou samozřejmostí.

*

Samozřejmě, že i v případě chorvatské kuchyně můžete narazit. Například plážové restauranty lze v nejednom případě doporučit ke konzumaci chlazených nápojů, ale už méně k ochutnávání místních specialit. Za těmi se vyplatí zamířit po setmění do nějakého rodinného podniku. Lákavou masovou mísu si rozhodně nedávejte hned po příjezdu, byť by jste měli pocit hladu jako vlk z Červené karkulky, ale dopřejte si ji po celodenním plavání nebo výšlapu do dalmatských hor. Jde o neskutečnou kalorickou bombu, které chce předcházet aktivním pohybem. Stran mořských potvor pak lze doporučit výběr spíše menších než větších olihní. Ty velké nemusí být totiž dostatečně tepelně opracované, což některého Středoevropana, zvyklého na propečený bůček, může nepříjemně zaskočit!

*

Nejen jadranské pobřeží, ale i vnitrozemí skýtá pro vyhládlé cestovatele občerstvení s divukrásnými výhledy; na snímku restaurant s venkovní terasou na hradě Knin (cen se navzdory exkluzivní poloze nebojte, ty jsou – jak je v Chorvatsku zvykem – ve vnitrozemí o něco nižší než u moře)

Jako tekutý doplněk slouží podobně jako jinde ve Středomoří skvělé místní víno. Chorvatská vína jako Graševina, Malvasia, Plavac, Zlahtina, Teran a jiné jsou dnes obecně řazena k nejlepším na světě a o jejich kvalitě mimo jiné vypovídají pravidelná ocenění na prestižních světových degustačních soutěžích.

Trochu slabší je to s pivem, ale jeho kvalita a chuť je stále někde úplně jinde než u výčepních propadáku našich polských sousedů. V současné době mu dominují značky Karlovačko a Ožujsko, které snesou teplotu spíše z osmého až devátého schodu. První z nich vnímají čeští pivaři jako obecně o něco lepší. Jeho tradice ostatně sahá do roku 1854 a současným většinovým vlastníkem je koncern Heineken, zatímco záhřebské Ožujsko se před nedávnem spojilo s pivovary Molson Coors Brewing Co. a posledních patnáct let od roku 2000 je oficiálním sponzorem chorvatské fotbalové reprezentace.

*

A malý sympatický doklad zdejší pohostinnosti navrch: odhadnou-li ve vás majitelé takové té typické dalmatské konoby (ale nejen dalmatské, podobně to funguje i v chorvatském vnitrozemí a nebo ve Slovinsku) jako fajnšmekra a nebo zaujatého a komunikativního cestovatele, odměna v podobě kvalitní místní rakije či jiného destilátu pro lepší strávení vydatného pokrmu vás rozhodně nemine…

 Foto a text © -CC-