Jak se kdysi cestovalo lodí

Cestování po moři patří pro suchozemce bezpochyby k nejromantičtějším zážitkům. A Češi si toho zpravidla dokázali patřičně užít. Obzvlášť pak v závěrečné éře rakouského mocnářství, které si získalo přístup k Jadranu a tím i k budování vlastního loďstva a zaoceánských námořních linek. Dnes už asi málokoho napadne, že Rakousko-Uhersko provozovalo vlastní linku přes Atlantik na trase Terst-New York! A právě tehdy se Češi naučili lodě stavět i ovládat a rakousko-uherská marína by bez našinců byla nepochybně „poloviční“.

Takhle kdysi začínala novodobá transatlantická paroplavba – kolesový trojstěžník Savannah

*

Rozpadem mocnářství jsme sice o přístup k moři přišli, ale přirozené lásky k moři nás to nezbavilo. Strojařské koncerny jako Škoda, Poldi nebo Vítkovice i nadále usilovaly o lukrativní zakázky pro stavby velkých námořních lodí (mezi nejvýznamnější patřila svého času zakázka na lodní šrouby pro legendární držitelku Modré stuhy – francouzskou Normandii, kterou získaly Vítkovice). V Kotoru jsme měli tehdy pronajatou námořní základnu, kde jsme zkoušeli vlastní plovákové letouny, a Československé aerolinie si tehdy pořídily anglické hydroplány SARO Cloud, aby mohly létat s cestujícími na Jadran do Sušaku. Provozovali jsme dokonce několik vlastních námořních lodí, z nichž největší byla legendární Legie. A že Češi už tehdy rádi cestovali po moři dosvědčuje i zastoupení prestižních zahraničních cestovních kanceláří a rejdařství v Praze, které už před 2. světovou válkou rok co rok pořádaly výletní plavby nejen okolo Evropy, ale dokonce i kolem světa…

Naloďování cestujících na parník Mosel v Brémách v éře, kdy páře ještě vypomáhaly plachty…

A jakže se tedy kdysi cestovalo takovou lodí? Možná budete překvapeni, ale už před 2. světovou válkou jste si vystačili s pouhým cestovním pasem! Jak totiž uvádí například brémská společnost Norddeutscher Lloyd ve svých pokynech pro klienty, kteří se rozhodli zakoupit v sezóně 1938 některou z letních či podzimních cest po Středomoří, víza nebyla pro tyto cesty potřeba. A i kdyby jste náhodou volili cestu do zemí, kde by toho bylo zapotřebí, Lloyd se o vás postaral přímo z Prahy a ne jako dneska, kdy musíte za kanadskými vízy až do Vídně. Lloyd měl totiž svou pobočku přímo na Václavském náměstí a kromě toho jeho služby zprostředkovávaly i ostatní cestovní kanceláře v tehdejším Československu.

Nabídka cest lodí s Lloydem byla přitom už tehdy neuvěřitelně široká. Dodnes mnoho lidí žije představou, že lodě jako Mauretania či Queen Mary vozily jen běžné cestující na pravidelných linkách mezi Evropou a zámořím, ale že by se už tehdy lidé tímto způsobem dovolenkovali?

Zatímco cesta 1. třídou skýtala maximální komfort, přeprava a třídění pošty za zaoceánských lodích za rozbouřeného moře dalo palubním poštmistrům občas notně zabrat…

V sezóně 1938 se Lloyd chlubil půl tuctem velkých lodí jako Bremen (pýcha Lloydu a držitelka slavné „Modré stuhy“ pro nejrychlejší transatlantickou loď v letech 1929-1933), Columbus, Stuttgart, Orotava, Scharnhorst a nebo General von Steuben. Ty nasazoval od ledna do prosince nejen na „standardních spojích Lloydu do Ameriky“, ale využíval je taktéž pro „vánoční a silvestrovské cesty“, „polární cesty“ (jednalo se o jedenadvaceti- až pětadvacetidenní výletní plavby za polární kruh na Špicberky), „levné studijní cesty do Ameriky“, „cesty kolem Evropy“ a nebo dokonce „kolem světa“.

Plakát americko-belgického rejdařství Red Star Line z časů, kdy reklamní grafice vládla secese

Nejlevnější plavba přes Atlantik, tzv. cesta na zotavenou s třídenním pobytem v New Yorku,  přišla tehdy na 222 dolarů. Cestu kolem Evropy (z Brém do Janova) turistickou třídou pak bylo možné pořídit za 180 tehdejších říšských marek. Naopak šestačtyřicetidenní (!) „zimní cesta do tropů“ (do Amazonie a Karibiku) začínala na částce 850 RM. Výletní cesty přitom mohl našinec platit už tehdy v tvrdé československé měně v kurzu 8,40 Kč za tzv. registermarku.

Palubní seznam cestujících 2. třídy, plavících se v srpnu 1898 na palubě lodi R.M.S. Etruria z Liverpoolu do Bostonu; za pozornost stojí, že mezi nimi byly hojně zastoupeny čtyř a vícečlenné rodiny (nejpočetnější byla devítičlenná rodina Marriottových)

Rozdíly v cenách se přitom týkaly jen polohy a zařízení jednotlivých kabin. U německých výletních plavidel se totiž zpravidla jednalo o jednotřídní lodi (tedy s žádným podpalubím pro chudé „vystěhovalce“; na 1. a turistickou třídu pak byly rozděleny jen některá plavidla Lloydu), kde všichni cestující mohli využívat veškerého komfortu – počínaje stravováním a konče využíváním promenádních palub či společenských místností.

Výletní loď „General von Steuben“ (na konci 2. sv. války, 9. února 1945, byla při evakuaci obyvatel z Východního Pruska torpédována sovětskou ponorkou S-13 a v mrazivých vodách Baltu tehdy zahynulo na tři tisíce lidí…). Vpravo vlajková loď rejdařství Hapag „Deutschland“ s názornou ilustrací objemu zásob pro 2050 cestujících

Už tehdy byl přitom eminentní zájem o „levnější místa“, která bývala vyprodána jako první. Takže už tehdy Lloyd nabádal zájemce nečekat na „last moment“, ale rezervovat si místa raději s předstihem. Pokud jde o zálohy, ty se pohybovaly ve výši 10 procent. Zkuste dnes nějaké cestovce nabídnout takovou zálohu a nejspíš vás pošle za docentem Chocholouškem…

Zajímavé byly i tehdejší slevy pro na cesty suchozemců na loď. Lodní lístek Lloydu, zakoupený v Praze, platil samozřejmě až na lodi, ale například německé dráhy tehdy poskytovaly na cesty do přístavů až šedesátiprocentní slevy!

Ukázka z nabídkového katalogu rejdařství Norddeutscher Lloyd pro rok 1938 (vlevo) a neodmyslitelná zábava cestujících na velkých lodích – bazén

A ještě jedna zajímavost – Lloyd nezapomínal své klienty upozornit v případě pozemních výletů v místech mezipřistání, že pokud už cestující dotyčná místa znají z dřívějších cest, „mohou použíti zastávky lodi k libovolným procházkám a prohlídkám podle vlastního programu“. Inu, u Lloydů už tenkrát počítali se samostatnými „sólo-cestovateli“…

Ukázka z nabídkového katalogu rejdařství Norddeutscher Lloyd pro rok 1938 (vlevo) a populární „sluneční paluba“ (sun deck) na lodi „General von Steuben“ (vpravo)

*

Jak znám zkušené „traveleristy“, ty už asi výčet všech těch dat nepochybně trochu unavil a oni by rádi nějaké to občerstvení. Abychom ukojili jejich choutky, předkládáme jim a samozřejmě všem, kdo čtete tyto řádky, „ukázku jídelního lístku lodi General von Steuben pro letní a podzimní cesty Středozemním mořem 1938“ v původním českém překladu:

I. Snídaně

*

Čerstvé a dušené ovoce:

Pomeranče, vinné hrozny, jablka, broskve, hrušky, dušené fíky, pečená jablka se šlehačkou, banánové řezy se smetanou, šťáva z tomatů, šťáva z kyselého zelí

Nápoje:

Káva, káva „Hag“, kakao, čokoláda, čerstvé mléko

Čaje:

Anglický ranní čaj, Darjeeling Orange Pekoe, Ceylon, Choice Oolong

Zdravotní čaje:

Heřmánkový, máta peprná, lipový, bezový, maté

Kaše a mléčné pokrmy:

Sázená vajíčka na švýcarský způsob, míchaná vajíčka s uzeným úhořem, omeletka „Waleská“, sázená vajíčka na topince, vajíčka ve sklenici, vajíčka k pití, německý svítek, ananasový svítek, pšeničné Griddle keksy se syrupem

Ryby:

Uzený anglický slaneček, rybí koule po americku

Masitá jídla:

Vepřové ledvinky na kyselo

Na rošti:

Yorkská šunka, angl. ranní slanina, jehněčí filátko, vrchem opékané tomaty

Brambory:

Vařené, opékané, bramb. kaše

Studené pokrmy:

Játrová paštika, pomerančová šťáva, vepřová pečínka, červená řípa, tatarský steak, tlačenka, šunkový salám, domácí huspenina

Sýry:

Smetanový, Tilsitský, Camembert, Gorgonzola

Zavařeniny a gelée:

Jahodová, třešňová, meruňková, švestková, malinová, ostružinová, kdoulová, rybízová, pomerančová marmeláda, med, zázvor

*

Ranní pečivo, suchary, topinky, Grahamův chléb, hnětenky

*

V 10.00 hod. na palubě

Hovězí odvar, obložené chlebíčky

(Rozšířený originál „ukázky“, a to včetně II. snídaně a oběda, najdete na stránkách FOTOGALÉRIE)

*

Na velkých námořních lodích jste si však už před sto lety mohli dopřát i jiné slasti. Neodmyslitelnou součástí výbavy těchto plavidel byly bazény a krytá sportoviště (dnes bychom řekli fitness-centra), koncertní sály, kina, knihovny, herny a nejrůznější služby, od čistíren oděvů až po kadeřnictví a salóny krásy.

Nejšpičkovější služby svým cestujícím poskytovala samozřejmě rejdařství jako Cunard, White Star Line, Hapag, nebo Norddeutscher Lloyd. Jak takový servis vypadal, dokumentuje „palubní průvodce“ pro cestující 1. třídy slavnou lodí Queen Mary. Na stránce 13 si tak například můžete například vybrat ze služeb palubního kadeřnictví (viz FOTOGALÉRIE). Ukázka nabídkového listu je určena pro dámy, ale podobný seznam měli k dispozici i pánové. Koneckonců, stačí si připomenout, jaké starosti s péčí o svůj vzhled měl kupříkladu takový Hercule Poirot, že…

Trasy plaveb transatlantických parníků rejdařství Cunard Line

*

Luxus a pohodlné cestování po moři však nebylo vyhrazeno jen cestujícím velkých zaoceánských lodí jako Titanic, Imperator, Aquitania, Rex, Normandie či Queen Mary. Komfort byl vlastní i mnohem menším lodím, jak o tom svědčí například ukázka dobových pohlednic lodí Orania a Flandria amsterdamského rejdařství Königlich Holländischer Lloyd, plavících se na tzv. jihoamerické lince. Obrázky velké jídelny, kuřáckého salónku, dámského salónku a nebo společenského salónku 2. třídy vám dá sice ochutnat z dob dávno minulých, ale v mnohém stále inspirativních.

Zleva: secesní plakát brémského rejdařství NDL a dva plakáty hamburského rejdařství HAPAG z let před a po 1. světové válce

*

A když už jsme u těch starých pohlednic, možná nezaškodí posunout se v čase ještě o kousek zpět do minulosti, do časů ještě před 1. světovou válku, označovaných někdy také jako „Zlatý věk“. Prostřednictvím naší galérie můžete navštívit Hamburk na sklonku 19. století, tedy v časech, kdy se tento severoněmecký přístav těšil největší slávě a kdy mu kralovalo rejdařské impérium Hapag (Hamburg-Amerikanische-Packetfahrt-Actien-Gesellschaft). Nenechte se zmýlit tou „Amerikou“ v názvu. Hapag provozoval námořní spoje prakticky do všech kontinentů.

Na starých pohlednicích spatříte Hamburk v podobě, v jaké ho prostě už nikdy spatřit nemůžete. Nejen kvůli architektonickému vývoji, ale také vlivem dějinných událostí, jmenovitě pak následky zničujícího leteckého bombardování za 2. světové války. Na pohlednicích tak spatříte několikakilometrové přístavní molo v ústí Labe v podobě, kterou byste dnes jen stěží vytušili. Stejně jako proslulou přístavní čtvrť Saint Pauli s tehdy právě nově otevřenou elektrickou dráhou (tramvají). Jednak na záběrech od moře (s pověstnou květinářkou) a jednak k moři (s Fahrhausem v popředí).

S vůní dálek ve stylu dávno minulých časů paroplavby se můžete setkat ještě dnes na Lago di Garda

*

Vzpomínat ve stylu „retro“ však nemusíte pouze nad dávno zažloutlými fotografiemi či ligrafiemi. Na řekách a jezerech se dodnes setkáte se spoustou zajímavých plavidel, která pamatují časy našich předků.

Pražský parník Vyšehrad je toho hmatatelným dokladem. A podobně romantického kolesového mohykána jménem Italia najdete na italském jezeře Garda. Na mořích a oceánech se pak v posledních dvou dekádách objevilo několik úžasných „retro-plachetnic“ ve stylu 17. a 18. století, na které se můžete nalodit nikoli coby cestující, ale rovnou jako plnohodnotný člen posádky!

12►

© CESKYCESTOVATEL.CZ