Jan Bat’a a jeho Electra

Jan Baťa a jeho Electra

aneb

malé letadlo velkého muže

 (Česko 2015) Zatímco v Česku má jméno Jana Antonína Bati stále ještě u části společnosti kontroverzní zvuk, historie už dávno zhodnotila tohoto veleúspěšného podnikatele, který se před 2. světovou válkou zásadní měrou podílel na šíření toho nejlepšího jména tehdejší Československé republiky napříč všemi poledníky. A zatímco jeho bratr Tomáš položil základy obuvnického impéria, Jan z něho učinil mohutně se rozvíjející značku s doslova globálním přesahem. Značku, která na sklonku 30. let vybudovala z kdysi provinční osady Zlín vzkvétající město s moderní architekturou, filmovými ateliéry s mimořádně talentovanými tvůrci (Karel Zeman, Hermína Týrlová) a dokonce i výrobou letadel značky Zlín. Pravda, jednalo se o menší letadla spíše sportovního charakteru, zatímco Baťa pro svůj byznys potřeboval eroplány o něco větší. Takové, s nimiž by mohl být v co nejrychlejším kontaktu se svými zahraničními pobočkami. Jako byl například britský třímotorový typ Spartan Cruiser  a nebo americký Lockheed Electra 10.

*

Značku Baťa netvořily za Jana (na snímku vpravo) jen boty, ale také reklama, film, letadla; mnozí „dobří rodáci“ však jednomu z největších novodobých československých vizionářů jeho úspěch nikdy neodpustili…

 Pořízení Electry bylo mimořádně promyšleným tahem, který svědčil o tom, Baťa a jeho lidé letectví rozuměli. Dvoumotorový celokovový jednoplošník se zatahovacím podvozkem patřil ve své době vedle proslulých Dakot k tomu nejlepšímu, co se prohánělo po obloze. Přitom stran svých parametrů pro dálkové lety nebyl zdaleka prvním strojem této třídy v Baťově letecké flotile. Podobný stroj britské provenience – De Havilland DH-84 Dragon – si Jan Baťa pořídil už v roce 1933. Jednalo se o typ, který měl za sebou dálkový přelet Atlantiku bez mezipřistání západním směrem, tedy prvotřídní prověrku kvalit. Speciálně upravený Dragon, pojmenovaný „Seafarer“, pilotovali v červnu 1933 slavní dálkoví letci manželé Mollisonovi, kteří měli původně v úmyslu překonat dokonce světový dálkový rekord

S Janem Baťou vstupoval do Československa velký svět moderních obchodů a kultury prodeje a naopak: Československo jeho prostřednictvím (a osobním angažmá) vstupovalo s neskrývanými ambicemi do velkého světa – na snímku Jan A. Baťa se svými spolupracovníky před letounem DH-84 Dragon s ještě původní britskou registrační značkou G-ACIE, kterou později nahradila československá OK-ATO

 Firma Lockheed reagovala svým letounem Electra 10 na opatření americké vlády, která kvůli bezpečnosti vydala v první polovině 30. let pokyn přestat používat v osobní dopravě a nebo při nočních letech jednomotorové stroje. Při jeho vývoji byly aplikovány výsledky z měření v aerodynamickém tunelu při michiganské univerzitě a prototyp se vznesl do vzduchu 23. února 1934. Svůj nemalý podíl tehdy vnesl do stavby letounu i mladý univerzitní asistent Clarence Johnson. Firma Lockheed mu poté nabídla stálé místo ve své konstrukční kanceláři a Johnson se jí revanšoval plejádou úspěšných konstrukcí, které vyvrcholily legendárním třímachovým strojem SR-71.

Dva letci, kteří před válkou proslavili Electru: vlevo Dick Merrill a vpravo Amelia Earhartová

 Prvním komerčním provozovatelem Electry se ještě v roce 1935 stala společnost Cubana de Aviación a v květnu 1937 ji proslavili H. T. „Dick“ Merrill a J. S. Lambie při v pořadí druhém zpátečním  – tzv. ping-pongovém – letu přes Atlantik (ten první Merrill vykonal o rok dříve s jednomotorovým strojem Vultee V-1A „Lady Peace“). Cestou do Evropy přitom vezli mimo jiné čerstvé snímky z havárie obří vzducholodi Hindenburg a nazpátek fotky z korunovace nového britského krále Jiřího VI. S Electrou se pak vydala na cestu kolem světa i slavná letkyně Amelia Earhartová, jejíž pokus však skončil za záhadných okolností uprostřed Pacifiku.

Zrestaurovaná Baťova Electra na cestě „domů“ v květnu 2015

 Ještě před 2. světovou válkou si Electru oblíbily mnohé královské rodiny v Evropě a Asii včetně maharádžů z Kašmíru a Jodhpuru. Za války pak byla Electra používána pod vojenským označením C-36 jako spojovací a lehký dopravní letoun a přestože na jejím konci byla už považována za zastaralou, sloužila mnoha menším a charterovým společnostem i soukromým vlastníkům až do roku 1970.

*

Electra 28. května 2015 na Točné

 Baťova Electra létala v Československu pod registrací OK-CTB od roku 1937. Baťa s ní ještě stihl podniknout obchodní let kolem světa a těsně před záborem okleštěného zbytku republiky se jí podařilo odlétnout do Velké Británie. Za války pak letoun sloužil v kanadském letectvu a nakonec skončil v rukou soukromého sběratele z Texasu, kde ho objevili čeští letečtí nadšenci.

Nablýskaná kráska Lockheed Electra

 Po odkoupení stroje ho podrobili důkladné rekonstrukci, aby letoun zvládl přelet Atlantiku. Se šestičlennou posádkou ve složení Milan Vacík, Nikola a Ivo Lukačovič a Jan Štindl (piloti) a Jaroslav Anýž a Václav Bejček (mechanici) se pak Electra vydala z Kanady přes Grónsko a Island do Evropy na letiště Točná u Prahy, kde v plném lesku přistála dopoledne 28. května…

P.S.

Podobně jako se po válce našli závistivci, usilující rozkrást obuvnické impérium Jana A. Bati a rozvrátit vše, co vybudoval, objevili se i dnes tací, kteří s příznačnou žlučovitostí piští, co má Baťova Electra co dělat na pražské Točné. Snad by si ale měli nejprve položit otázku, co oni sami pro obnovu a návrat legendárního letadla do vlasti Jana Antonína Bati učinili…

 © -CC-